Index prosperity ČR: Česká republika je mezi 10 nejvyspělejšími ekonomikami v EU

Česká republika patří mezi 10 nejvyspělejších ekonomik v Evropské unii. První pozici zaujímá Švédsko, následované Německem a Dánskem. Česká republika je na deváté příčce a obsadila tak nejlepší umístění ve srovnání s ostatními zeměmi bývalého východního bloku. Lepšího hodnocení může Česko dosáhnout investicemi do změny struktury ekonomiky, inovací a vzdělávání. Takové jsou hlavní závěry prvního pilíře nového Indexu prosperity zaměřeného na ekonomiku, který sestavili analytici České spořitelny a Evropy v datech. V rámci Indexu bude postupně představeno téměř sto indikátorů členěných do deseti pilířů, které zahrnují nejen makroekonomické údaje, ale i například kvalitu vzdělávání, zdravotnictví nebo životního prostředí.

„Zatímco se Česko v některých zkoumaných oblastech objevuje na pomyslných stupních vítězů, konkrétně například druhé místo při pohledu na ekonomickou komplexitu nebo třetí místo v míře investic vůči HDP, jeho rezervou je naopak nízký podíl národního důchodu na domácím produktu a nízká přidaná hodnota ekonomiky, kvůli které je Česko označováno jako montovna Evropy. Horší pozici v žebříčku má rovněž kvůli třetí nejvyšší inflaci,“ říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

Index prosperity startuje

Index prosperity Česka je společným výzkumem datového portálu Evropa v datech a analytického týmu České spořitelny. Porovnává kvalitu života a prosperitu Česka s ostatními zeměmi Evropské unie. „Kromě makroekonomických údajů zkoumá také aspekty, které mají vliv na prosperitu jednotlivců a hledá cesty, jak podmínky života a podnikání v Česku zlepšovat. Proto staví na deseti tematických pilířích, které vedle ekonomických dat zkoumají například kvalitu vzdělávání, zdravotnictví, bydlení, digitalizace nebo životního prostředí,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

V rámci každého tematického pilíře je sledováno přibližně deset indikátorů vycházejících z veřejně dostupných datových zdrojů (Eurostat, OECD apod.) nebo podkladů poskytnutých datovým a analytickým týmem České spořitelny. Jednotlivé výsledky jsou poté vyhodnocovány jako pořadí států. Země s nejvyšším počtem těchto „trestných bodů“ se pak umisťuje na konci srovnání, zatímco nejnižší bodové ohodnocení znamená nejlepší výsledek.

Překážky české ekonomiky

„Ekonomická úroveň měřená HDP na obyvatele je v ČR vyšší než v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku. To je skvělý výsledek ekonomické transformace v 90. letech. Nicméně od roku 2008 tempo dohánění německé úrovně výrazně zpomalilo. Hrozí nám chycení se do pasti ekonomiky středních příjmů. Česká ekonomika začala narážet na své limity kvůli podinvestovanosti, trhu práce a struktuře ekonomiky. Limity jsou zřejmé, protože i relativní nízký růst ekonomiky kolem tří procent už dokáže vytvářet inflační tlaky. Před rokem 2008 česká ekonomika vytvářela inflační tlaky až při růstu kolem pěti nebo šesti procent,“ uvádí David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

Nejméně zdravou ekonomiku má v EU Kypr, Polsko a Řecko. Ekonomice těchto tří zemí škodí především vysoký veřejný dluh ve srovnání s HDP, nízká míra investic vůči HDP i nízké HDP na obyvatele. „Rozdíly mezi zadlužením jednotlivých států jsou ovlivněny různými faktory jako je dluhová historie, členství v eurozóně či rozpočtová disciplína,“ vysvětluje Danuše Nerudová, česká ekonomka a vysokoškolská pedagožka. „Státy jako Německo vyvíjí snahu o vyrovnané rozpočty, a na druhém pólu pak stojí již zmíněné Řecko, kde je rozpočtová disciplína velmi nízká.“

Řešením je robotizace a digitalizace veřejné správy

Ekonomická komplexita České ekonomiky je druhá nejlepší v rámci EU. Vysoká míra diverzifikace zvyšuje odolnost ekonomiky vůči šokům. Nicméně tato silná stránka české ekonomiky se nepropisuje do vysoké přidané hodnoty nebo národního důchodu. V těchto dvou proměnných je Česko naopak třetí nejhorší.

„Když to hodně zjednodušíme, z hlediska produkce jsme už Německo dohnali. Ale přidaná hodnota, nebo jednodušeji marže, kterou z této produkce jsme schopni získat, je už o 20 % nižší než v Německu. A o dalších 10 procentních bodů je nižší národní důchod, který nakonec v Česku zůstane,“ vysvětluje David Navrátil.

Vyšší míra investic automaticky neznamená vyšší míru tempa modernizace ekonomiky, zvlášť ve srovnání s jinými zeměmi. Je to například vidět na robotizaci české ekonomiky. Počet robotů na pracovníka v Česku sice roste, ale ne dostatečně. Proto Česko vypadlo z první dvacítky nejvíce robotizovaných ekonomik světa. Aktuálně je v oblasti robotizace evropským premiantem Německo s 371 roboty na 10 tisíc zaměstnanců, následované Švédskem s 289 a Dánskem s 246 roboty. Pro někoho může být překvapením, že i Čína je více robotizovaná než ČR, která má pouze 162 robotů na 10 tisíc zaměstnanců.

Česko potřebuje investice namířit do oblastí, které zvýší podíl přidané hodnoty na produkci. Samotná výroba, často zjednodušeně označovaná jako montovna, má relativně nízkou marži, zvlášť pokud je součástí dodavatelského řetězce. Přidanou hodnotu na produkci mohou firmy v tzv. předvýrobní fázi zvyšovat investicemi do výzkumu a inovací, designem vlastních výrobků a služeb.

V povýrobní fázi potom zvýšením podílů výroby se vztahem s koncovým zákazníkem, vlastní distribucí, a nabízením následných služeb.
Další oblastí, ve které má Česko velké rezervy, je digitalizace veřejné správy. Investice státu do e-governmentu přesáhly od roku 2016 60 miliard korun. Přesto na tom byla Česká republika v mezinárodním hodnocení e-governmentu jen o jednu příčku lépe než Bělorusko. V soukromém obchodním sektoru dosahuje Česko v řadě srovnání špičky, někde na úrovni Dánska. Podle Českého statistického úřadu mělo například vlastní webové stránky vloni na 83 % firem s deseti a víc zaměstnanci. Možnost objednat si zboží online pak nabízela třetina firem, což je třetí nejvyšší podíl v EU. Diametrálně odlišná situace je ale ve veřejném sektoru. V oblasti e-governmentu se Česko propadá až na dvacátou příčku v EU. Nejlépe je na tom Malta, následovaná Estonskem a Lucemburskem.
Podinvestovanost je také vidět na rychle rostoucích cenách nemovitostí a snižování dostupnosti vlastnického bydlení.