Index prosperity ČR: Úroveň bydlení v ČR patří mezi nejhorší v Evropské unii. Na vlastní bydlení musí Češi našetřit více než 15 ročních platů

Úroveň bydlení v ČR je sedmá nejhorší v Evropské unii. Vyplývá to z pátého pilíře Indexu prosperity Česka. Může za to především vysoký podíl výdajů na chod domácnosti, špatná finanční dostupnost bydlení či délka stavebního řízení. Samotná kvalita bydlení je ale v Česku oproti jiným státům EU na nadprůměrné úrovni. V nadcházejících letech se to ale může kvůli energetické krizi změnit.

Česku připadá 21. příčka v eurounijním srovnání v oblasti bydlení. Vyplývá to z červnové analýzy Indexu prosperity Česka. První pozici obsadilo Finsko. Nejhůře naopak dopadlo Slovensko, které se propadlo i za Rumunsko či Maďarsko.

Vysokou finanční náročnost vyrovnává jen kvalita bydlení

Pořízení vlastního bydlení je v Česku nejnákladnější z celé EU. Češi na něj podle databáze Numbeo potřebují ušetřit přes 15 ročních platů. „Ceny nemovitostí v Česku vzrostly, dle posledních dat Eurostatu, ve 4. čtvrtletí loňského roku meziročně o téměř 26 %, což je největší nárůst z EU. Spolu s růstem úrokových sazeb se tak vidina pořízení vlastního bydlení stala opět vzdálenější,“ říká Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.

Vůbec nejrychleji na svůj byt naspoří obyvatelé Kypru. Těm na vlastní bydlení stačí naspořit přes 6 ročních platů. Kypr se ale na druhou stranu nemůže pyšnit vysokou úrovní kvality bydlení, ve které se naopak českým domácnostem daří nadmíru dobře. Bez plísně či děravé střechy žije 93 % Čechů, adekvátně topit pak může téměř 98 % z nich, velmi dobře si Česko vede také v dostupnosti hygienických zařízení. V porovnání s ostatními státy je v těchto třech oblastech na druhém místě spolu s Finskem.

„Podíl domácností, které jsou schopny dostatečně vytápět své domy, může již brzy začít významně klesat. Budovy totiž patří k největším žroutům energie v EU, přičemž většina spotřeby připadne právě na vytápění, které z velké části tvoří zemní plyn. Jedním z klíčových dlouhodobých řešení nejen pro snížení energetické závislosti a emisí, ale také pro zvýšení kvality života obyvatel, jsou proto renovace budov,“ vysvětluje ředitelka profesního svazu Šance pro budovy Šárka Tomanová.

Délka stavebního řízení zabere více než 8 měsíců

Nejen, že je pořízení i výstavba nového bydlení v Česku nákladná, ale váže se k ní zároveň i řada komplikací spojených se státní správou. Doba potřebná pro vyřízení stavebního řízení v Česku odpovídá 246 dnům a řadíme se tak na páté nejhorší místo. Příkladnými státy jsou Dánsko a Finsko, kde tato administrativa vychází jen na přibližně 65 dní.

„Celý proces je tak nepřehledný, že ho rutinně zvládnou jen velké stavební firmy, nebo menší projekty na periferních místech, kde je menší šance projekt umořit připomínkováním. Přispívá to tak k nejhorší možné variantě – staví se zpravidla nepříliš atraktivní budovy, na nevhodných místech, časově déle než v rozvojových zemích, ale v ceně nejlepších projektů ze zahraničí. Tento proces je přímo odpovědný za drahé bydlení, nelogickou urbanizaci, dopravní zácpy, autocentrické plánování a všeobecnou frustraci z pomalého řešení problémů městské krajiny,“ popisuje problémy v Česku architekt a urbanista Peter Bednár, který se dlouhodobě věnuje plánování městských struktur, krajině a veřejnému prostoru.

Útěk na venkov jako možné řešení nedostupného bydlení ve městech

Ačkoliv je i na venkově obtížné zřídit nové bydlení, v českých městech je situace takřka kritická. Jako řešení vidí Češi často odchod na venkov či do příměstských částí, které nabízí přijatelnou dojezdovou vzdálenost.

„Zhoršování dostupnosti bydlení souvisí do značné míry s tím, že poptávka po bydlení v městských aglomeracích roste výrazně rychleji než nabídka. Nedostatečná nabídka souvisí mimo jiné s neexistencí funkčních mechanismů koordinace mezi centrální úrovní, kraji a municipalitami při plánování a zajišťování rozvoje aglomerací. Kvůli tomu zaostává výstavba bydlení v městech s dobrým dopravním spojením s metropolitními centry,“ rozvádí problém Jan Frait, ředitel sekce finanční stability České národní banky.

Nájmy jsou pro Čechy výhodnější, upřednostňují ale bydlení ve vlastním

Dostupnější alternativu k vlastní nemovitosti představuje nájemní bydlení. Podle dat Eurostatu v něm ale v Česku žije jen 21 % populace, zatímco evropský průměr činí 30 %. Obliba nájemního bydlení v posledních letech sice roste, může za to ale fakt, že se vyplatí více než bydlení ve vlastním.

Zlepšit dostupnost nájemního bydlení se snaží Česká spořitelna, která chce stavět cenově dostupné nájemní byty zejména pro potřebné profese. „Největší problém s dostupností bydlení sledujeme jak v Praze, tak ve větších městech. Od začátku roku jsme již absolvovali 57 jednání se zástupci municipalit a nyní již finalizujeme první tři konkrétní projekty, které umožní dostupné nájemní bydlení pro 250 rodin,” říká Marek Blaha, šéf Dostupného bydlení České spořitelny.

„Investice do vlastního bydlení je v Česku obecně považována za tu z nejlepších možných. Poměr mezi příznivci vlastnictví a nájmů se tak u nás významně nemění. Češi zkrátka preferují vlastnictví. Na tom dosud nic významného nezměnily ani zhoršující se dostupnost vlastnického bydlení, rostoucí úrokové sazby úvěrů či dlouhodobě jedny z nejdražších bytů v přepočtu na výši platů,“ vysvětluje Jiří Šedivý, tajemník Asociace stavebních spořitelen.

Bydlení pro sociálně nejslabší

Nedostatek bytů a domů nejvíce dopadá na sociálně slabší. V Česku je bez domova zhruba 22 osob z 10 tisíc obyvatel. Problému nepomáhá ani takřka nedostupné sociální bydlení, které představuje pouze 0,4 % celkového počtu obytných domů a bytů. Průměrná hodnota Evropské unie přitom dosahuje více než 7 %.

Rostou i počty ohrožených domácností. „Lidé, kteří jsou v bytové nouzi nebo jsou ohroženi ztrátou bydlení či trpí nadměrnými náklady na bydlení, často netuší o existenci nástrojů, které by rychle vyřešily jejich situaci. Příspěvek na bydlení například čerpá jen 20–25 % seniorských domácností, které na něj mají nárok. A to nejen kvůli nízké informovanosti, ale i protože je vyřízení velkou administrativní zátěží. Dávky jsou rovněž společností stigmatizovány,“ vysvětluje Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení.