Praha, 13. září 2023

Index prosperity a finančního zdraví: Kvalita trhu práce v ČR se zhoršila, ukázal nový Index prosperity. Brzdí nás nedostatek zkrácených úvazků a překážky v přijímání zahraničních pracovníků

Česká republika se v kvalitě trhu práce Indexu prosperity a finančního zdraví meziročně propadla o jednu příčku na 16. místo v EU. Ačkoliv máme nadále nejnižší nezaměstnanost a vysoký podíl volných pracovních míst, v lepším umístění nám brání například nerovnost mezi muži a ženami na trhu práce a nízký podíl zkrácených úvazků. I přesto, že jsme se oproti minulému roku v těchto indikátorech posunuli, v zahraničí je tempo rychlejší a předbíhají nás i země, které byly ještě před rokem za námi.

V pilíři Kvalita trhu práce Indexu prosperity a finančního zdraví se Česko meziročně propadlo o jednu příčku na celkovou 16. pozici v EU. První trojice zemí s nejlepším prostředím pro práci zůstává totožná, ačkoliv se jejich pořadí proměnilo. „Prvenství tentokrát zaujalo Dánsko následované Nizozemskem a Rakouskem. Naopak na chvostu srovnání ke změnám došlo. Poslední příčka se stala sdílenou mezi Řeckem a Chorvatskem a trojici států s nejméně příznivým trhem práce uzavírá Bulharsko, které se sdílenému poslednímu místu vyhnulo jen o jediný bod,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Nezaměstnanost v Česku opět klesla

Nejlepšího výsledku dosáhlo Česko v indikátoru nezaměstnanosti, kde se můžeme pyšnit prvenstvím. Nezaměstnanost navíc v roce 2022 ve srovnání s předchozím rokem ještě o poznání klesla z 2,8 % na 2,2 %. Tento trend jde ale ruku v ruce se zaplňováním volných pracovních míst, kde jsme se meziročně propadli z prvního místa na čtvrté.

Oblastí, kde v posledních letech rovněž patříme na přední příčky je nezaměstnanost mladých do 25 let. „Ačkoliv dle červnových dat Eurostatu dosáhla nezaměstnanost mladých v Česku rekordních hodnot, z dlouhodobého hlediska je v kontextu EU stále nízká. V roce 2022 činila v průměru 6,8 %, což byla druhá nejnižší hodnota hned za Německem. Průměr za prvních 7 měsíců letošního roku činí 9,4 %. Na tento nárůst má vliv jak demografický vývoj, tak změna trendu mezi absolventy, kteří se po ukončení studia před nástupem do zaměstnání rozhodnou pro pauzu – ať už proto, že chtějí cestovat nebo nenašli vyhovující pracovní pozici. S vysokou nezaměstnaností mladých se dlouhodobě potýkají státy jako je Řecko či Španělsko, kde míra v loňském roce dosahovala 30 %,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.

V podílu produktivní populace či v pracovní flexibilitě je Česko nadprůměrné

Přestože se Česko v oblasti trhu práce meziročně propadlo, v řadě indikátorů Indexu stále dosahujeme nadprůměrných hodnot. Máme relativně vysoký podíl produktivní populace a výzkumníků v pracovní síle. V první polovině evropského srovnání se Česko nachází i ve flexibilitě práce – o čase i místě výkonu své pracovní činnosti může do jisté míry rozhodovat téměř třetina pracujících.

O „rozmachu“ flexibility v práci svědčí i průzkum společnosti Edenred, podle kterého jen desetina podniků v současnosti vůbec nenabízí práci z domova a až 53 % firem svým zaměstnancům naopak umožňuje pravidelný home office. Zaměstnavatel by ale měl vždy především naslouchat potřebám svých zaměstnanců, každému pracujícímu totiž vyhovují jiné podmínky. „Například až 15 % zaměstnanců, kteří mají možnost home office, stačí doma strávit jen jeden pracovní den v týdnu, 27 % považuje za ideální dva dny a 23 % preferuje tři a více dnů týdně. Změny pomáhá prosazovat i čím dál početnější skupina zaměstnanců z řad generace Z. Mladí lidé vyžadují v práci jistou dynamiku a volnost, na kterou jsme dosud nebyli zvyklí – a zaměstnavatelé zatím podle všeho mají motivaci jim vyjít vstříc,“ vysvětluje Aneta Martišková, členka vedení společnosti Edenred.

Produktivita práce zůstává jedním z výrazných problémů české ekonomiky

I přes řadu dobrých výsledků dosahuje Česko v celkovém srovnání Trhu práce podprůměrné 16. příčky. Příčinou je mimo jiné i setrvale klesající produktivita práce, kterou řada podnikatelů považuje za jeden z předních problémů tuzemské ekonomiky. V hodnocení přidané hodnoty na hodinu odvedené práce se český výsledek rovná zhruba 76 % unijního průměru, což nás letos řadí na 16. místo v rámci EU.

Problém, podle Martina Vohánky, člena správní rady Druhé ekonomické transformace a zakladatele firmy Eurowag spočívá i v nedostatečném využívání zahraničních expertů. „Chceme-li bohatší Česko, potřebujeme přitáhnout talenty ze zahraničí. Studenty, podnikatele, experty. Stejně tak jako je normální, že se v zahraničí nakupují různé součástky a subdodávky do výrobků, které u nás nevyrábíme, v případě mozků potřebujeme totéž. Trvalo mi devět měsíců, než jsem svého zahraničního kolegu s britským pasem dostal fyzicky do Prahy. Problémem je nejen omezený počet povolení, který neodpovídá potenciálu české ekonomiky, ale i extrémně dlouhý a komplikovaný proces.“

Zkrácené úvazky chybí. Nerovný přístup k mužům a ženám na trhu práce přetrvává

Zaměstnavatelé jsou o něco ochotnější nabízet zkrácené úvazky, ale 6% výsledek ČR ani zdaleka nedosahuje unijního průměru. Ten vychází na necelých 13,7 % a rekordmanem je i letos Nizozemsko, kde zkrácené úvazky představují více než 42 % všech pracovních poměrů. Zkrácené úvazky přitom mimo jiné pomáhají i matkám, které pečují o děti. Díky nim pak lépe zvládají skloubit péči o děti s prací.

Právě nerovný přístup k ženám a mužům zůstává na českém trhu práce nadále problémem. Ačkoliv jsme podle Evropského institutu pro rovnost žen a mužů dosáhli v hrubých číslech lepšího výsledku než vloni, v porovnání se zbytkem unie jsme se meziročně propadli o jedno místo na 24. příčku.

S tím se velmi úzce pojí i rozdíl mezi odměňováním mužů a žen. I zde se totiž situace v ČR lehce zlepšila, ale jelikož se jedná o celospolečenský trend, zůstáváme na podprůměrném 20. místě z unijní sedmadvacítky. „K pozvolnému snižování rozdílu mezi průměrnými mzdami mužů a žen v Česku dlouhodobě dochází, nezapomeňme ale, že k nejvýznamnějšímu posunu došlo v roce 2020, tedy v období pandemie, což ale paradoxně nemusí znamenat snížení genderových rozdílů na trhu práce. Během pandemie o pracovní příjmy přišly nepoměrně častěji právě ženy s nižšími příjmy. Statistiky tohoto období pak zahrnují ženy s relativně vyššími mzdami, takže zaznamenaný pokles GPG je spíše technickou záležitostí a nemusí odrážet reálný pokles nerovnosti,“ vysvětluje Martina Mysíková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Kromě toho, že muži často pracují na vyšších pozicích ve velkých firmách a lépe placených odvětvích vidí socioložka příčinu výrazného pay gapu i v délce české rodičovské dovolené. „I když už je v současnosti pro matky o poznání snazší vrátit se na trh práce dříve než po třech letech, mnoho žen to nedělá. Míra zaměstnanosti matek ve věku 20–49 let s jedním dítětem do 6 let je v Česku 39 %, zatímco v EU je to 70 %. Institucionální péče o děti do tří let je u nás hned po Slovensku nejméně využívaná ze všech zemí EU. Důvodem může být přetrvávající nedostatek míst ve školkách a také nízká rozšířenost částečných úvazků,“ uzavírá Mysíková.