Index prosperity Česka 2022
V Indexu prosperity jsme na 13. místě. Mezi východoevropskými zeměmi patříme k premiantům, v životním prostředí či bytové situaci padáme na chvost EU
Třináctá příčka v celkovém vyhodnocení Indexu prosperity Česka ukazuje, kde máme rezervy, a kde se nám naopak daří dobře. Oproti třetímu místu v pilíři zdraví a bezpečnosti nebo deváté příčce ve stavu ekonomiky nás k průměrnému výsledku táhne zejména životní prostředí nebo dostupnost bydlení. V těchto oblastech ve srovnání se zbytkem EU tabulku spíše uzavíráme. Kromě toho Index prosperity Česka zároveň poukazuje na často až propastné rozdíly mezi východem a západem EU. Z postkomunistických zemí je na tom Česko s třináctou příčkou téměř nejlépe.
Česko se v deseti pilířích Indexu prosperity umístilo na průměrné třinácté příčce. Tabulku vedou především severské státy – první je Švédsko, které se v žádném z pilířů neumisťuje hůř než na třinácté pozici. Na pomyslných stupních vítězů stojí i Dánsko a Finsko. Naopak na samotném konci tabulky se nachází Řecko, potažmo celý Balkán. Výsledek se skládá z deseti pilířů, které obsahují celkem 116 datových indikátorů pro každou ze sedmadvaceti unijních zemí. Projekt sleduje prosperitu v jednotlivých zemích se zvláštním zaměřením na Českou republiku.
Česko patří mezi premianty bývalého východního bloku
Na mapě Indexu prosperity Česka negativně vyčnívají země bývalého sovětského bloku. Často až propastný rozdíl mezi prosperitou Západu a Východu je i v roce 2022 naprosto zřejmý. Mimo Estonsko skončilo Česko třináctým místem z celého Východního bloku nejlépe, naši slovenští sousedé jsou oproti tomu v unijním srovnání třetí od konce. I tak zdánlivě pozitivní výsledek však znamená velký prostor ke zlepšení a to téměř v každé ze zkoumaných oblastí.
„V příštím roce se přitom můžeme posunout ještě na horší příčku,“ naznačuje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. „Například pilíř ekonomiky negativně ovlivní nadprůměrně vysoká inflace nebo absence fiskálních reforem a tedy stále nadprůměrné tempo zadlužování státu. Pohoršíme se pravděpodobně i v pilíři finančního zdraví, protože více domácností bude čelit finančním problémům v důsledku inflace, ale i nárůstu nezaměstnanosti. Pro střednědobý trend našeho umístění budou klíčovou roli sehrávat investice do modernizace ekonomiky, ale i energetické efektivity. A také investice do e-governmentu, primárně schopnosti státu dělat rozhodnutí na základě dat. Udržení, nebo v lepším případě akcelerace investic v těchto oblastech, by bylo velmi pozitivním stimulem pro budoucí prosperitu ČR.”
Podle rektorky Karlovy univerzity Mileny Králíčkové je klíčové investovat i do vzdělávání: „Celá vzdělávací soustava, včetně vysokoškolské oblasti, je bohužel ještě stále podfinancována a potřebuje podporu ve formě dlouhodobého rostoucího financování. Děti a mladí lidé jsou budoucnost naší země a podmínkou jejího pokroku. Proto musí být investice do jejich dovedností, znalostí a rozvoje naší prioritou.“
Životní prostředí na bodu mrazu
Největší rezervy máme v přístupu k životnímu prostředí a jeho stavu. Hned ve dvou indikátorech tohoto pilíře jsme na poslední příčce v EU. Podíl půdy zasažené suchem je v Česku nejvyšší z celé EU, máme vysoký podíl emisí skleníkových plynů na osobu a naše lesy, masivně zasaženy kůrovcem, je nejsou schopné dostatečně pohltit. Celková 23. příčka ve stavu životního prostředí je o to překvapivější, protože do něj, v poměru k HDP, investujeme téměř nejvíc v EU. Zároveň neplýtváme vodou a emise z dopravy jsou u nás (na rozdíl od těch z vytápění nebo průmyslu) relativně nízké.
Problémem však zůstává i to, že neumíme dostatečně recyklovat a velký prostor ke zlepšení máme i ve využívání obnovitelných zdrojů. Velký podíl škodlivých částic ve vzduchu se navíc propisuje i do smutných statistik úmrtí. Na 100 tisíc obyvatel v Česku připadá 31 úmrtí způsobených znečištěným ovzduším. „Česko je přes všechny problémy jedno z nejlepších míst k životu v Evropě. Bohužel se ale brzo můžeme začít propadat. Ekonomika založená na levné práci s nízkou přidanou hodnotou je neudržitelná. Financování sociálního státu před krachem. A jestli bych měl vypíchnout jednu věc, tak je to zcela tristní stav životního prostředí,“ potvrzuje David Klimeš, moderátor podcastu Prospero, který je součástí Indexu prosperity.
Na vlastní bydlení Češi spoří víc než 15 let
Zásadní zlepšení by Česku prospělo i v oblasti bydlení, ve kterém nám patří 21. příčka. Ačkoliv je naše stávající bydlení poměrně kvalitní (do domácností většinou nezatéká, jsme schopni topit a jen 0,1 % domácností není vybaveno hygienickým zařízením), problém nastává při pořizování nového bydlení.
Může za to délka stavebního řízení, cena novostavby, nízký počet domů a bytů na tisíc obyvatel i vysoké výdaje na bydlení. Všechny tyto okolnosti vedou k tomu, že je na pořízení nového bytu v této zemi potřeba 15,5 ročních platů. To je nejhorší výsledek z celé unie. Právě systémové a strategické jednání v době krizí Česko postrádá i podle rektorky Univerzity Karlovy Mileny Králíčkové: „Jistě jsme mohli v minulém roce obstát lépe, pokud bychom měli v některých oblastech státní zprávy dlouhodobější vize. Schopnost připravit realistickou a prakticky uplatnitelnou dlouhodobější strategii nám bohužel v některých oblastech stále chybí.“
Zdraví a bezpečnost
V deseti pilířích Indexu prosperity Česka jsme se ale dočkali i hrstky oblastí, ve kterých se nám daří nadprůměrně dobře. Největší úspěch jsme slavili u dosud posledního pilíře, který se týkal zdraví a bezpečnosti. Tentokrát jsme ve srovnání se zbytkem EU stanuli na třetí příčce a před nás se dostala jen Litva a Německo. „Už pár let jdeme z krize do krize a jestli se nám daří je zvládat, tak je to především díky schopnosti Čechů táhnout v těžkých dobách za jeden provaz, skvělým firmám často suplujícím veřejný sektor a ostrůvkům pozitivních deviací ve státní správě a dobře fungujícím částem státu jako je česká armáda nebo lékaři a zdravotnický personál,“ vyzdvihuje pozitivní složky české prosperity Radek Špicar, viceprezident Svazu dopravy a průmyslu.
Ani v pilíři zdraví a bezpečnosti však nejde o naprosto ideální situaci. Dostupnost zdravotní péče i nízká úroveň kriminality jsou v Česku na dobré úrovni, ale pokud se zaměříme na fyzické zdraví Čechů, nebo investice do obrany dostáváme se na opačný konec srovnání. Příkladem za všechny je obezita, ve které jsou Češi osmnáctí. „Když ale přihlédneme k nadváze, která spojuje stádia obezity a preobezity, propadáme se až na předposlední místo v Evropské unii,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. Nadváhou u nás totiž trpí přes 58 % obyvatel.
Stav ekonomiky
O něco hůř než v oblasti zdraví a bezpečnosti, ale stále nadprůměrně, jsme dopadli v prvním pilíři Indexu, který se týkal stavu ekonomiky. Zde Česko obsadilo devátou příčku, k čemuž nám dopomohla především vysoká komplexita ekonomiky. Tento ukazatel zjednodušeně vysvětluje, jak je exportní trh dané země „rozkročený“ a jak je tedy odolný proti okolním vlivům. Česko je z hlediska ekonomické komplexity na druhém místě v EU a velmi dobře se držíme i v celosvětovém měřítku, kde nám patří osmá příčka. Špatně nedopadla ani hodnota našeho veřejného dluhu ve srovnání s HDP.
Pokud byste v pilíři ekonomiky hledali oblast, kterou je potřeba ještě zásadním způsobem zlepšit, byla by to zejména nízká přidaná hodnota vývozu, kvůli které je Česko často označováno za „montovnu Evropy“. Tomu nasvědčuje i podíl hrubého domácího produktu a hrubého národního důchodu. „V Česku se toho vytvoří výrazně víc, než kolik skrze zisky a mzdy získají obyvatelé Česka. Rozdíl přitom nespočívá jen v odlivu dividend do zahraničí, ale také například ve stanovování nízkých vnitropodnikových (či vnitroskupinových) nákladů a cen za zboží, služby, software, vývoj či licence mířící od českých dceřiných společností k zahraničním matkám, či pro zahraniční vlastníky výhodné půjčky od jejich tuzemských společností (a naopak),“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.
Česko podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy potřebuje v příštích letech především politiky, kteří se nezaleknou rozhodnutí, která jsou u nás poměrně kontroverzní. „Potřebujeme více politiků s odvahou pouštět se do nepopulárních ale potřebných kroků jako je příprava na přijetí eura nebo strukturální reformy důchodů, zdravotnictví a školství,“ uzavírá Radek Špicar.
