Finanční zdraví

Nejnovější pilíř Indexu prosperity Česka srovnává finanční zdraví Čechů s obyvateli ostatních unijních států. Na základě desítky sledovaných indikátorů Česko zaujímá třináctou příčku z unijní sedmadvacítky. I když se jedná o celkově průměrný a dobrý výsledek, neznamená to, že se českým domácnostem v současnosti finančně daří. Nejnovější data totiž odpovídají stavu financí v uplynulém roce. Současná ekonomická krize vyvolaná kombinací pandemie a války na Ukrajině zásadním způsobem proměňuje stav finančních rezerv českých domácností již v současnosti.

60 % ohrožených domácností nemělo už před krizí finanční rezervy na nenadálé výdaje

Data Eurostatu ukazují, že Česku se daří velmi dobře v otázce, zda domácností mají finanční rezervy na pokrytí neočekávaných výdajů. Jen 18 % českých domácností hlásí, že úspory nemají, což je třetí nejlepší výsledek v EU. Zásadní je však objem částky, která má pokrýt nenadálé výdaje, jako je oprava auta nebo domu, výměna spotřebičů či pohřeb. „Ta se odvozuje od měsíční hranice rizika chudoby a v případě České republiky jde o 12 800 Kč,“ vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny. „Tato částka je nedostačující v případě vzniku finančních potíží, nemluvě o současné situaci, kdy se kombinuje energetická a inflační krize. Jen inflace během roku reálnou hodnotu 12 800 snížila na cca 10 500 Kč. Nebo ještě jinak, inflace zvýšila náklady na jednoho člena průměrné domácnosti o zhruba 2 300 korun měsíčně. Fakt, že české domácnosti jsou připravené na dobré časy, ale hůř na ty špatné, je vidět i na minulosti. V roce 2009, kdy ekonomikou cloumaly dopady finanční krize, se podíl všech domácností bez finanční rezervy vyšplhal na 38 %. V roce 2012, kdy jsme si prošli recesí, vzrostl tento podíl až na 42 %.“

Situace se navíc zásadním způsobem mění u nízkopříjmových domácností s příjmy nižšími než je 60 % mediánu průměrné mzdy. Zmíněnou finanční rezervu v tomto případě nemá přes 60 % takových domácností a ze třetího místa se Česko rázem propadá na 15. příčku. Během finanční krize nebo recese v roce 2012 byl tento podíl dokonce 79 %, respektive 80 %.

„Data České spořitelny, která zohledňují i pokles kupní síly či různou výši rozpočtů jednotlivých domácností navíc ukazují, že 7 % domácností nemá žádnou finanční rezervu a další třetina na méně než jeden měsíc. Existuje konsensus, že domácnost, která se těší finančnímu zdraví, by měla mít rezervu na pokrytí výdajů na tři měsíce. Tento požadavek u nás nesplňuje 55 % domácností. Navíc z těchto domácností, které nemají dostatečnou finanční rezervu, už 57 % své rezervy snižuje,“ doplňuje David Navrátil z České spořitelny.

Ceny energií představují pro české domácnosti jedno z největších rizik

Důvodem jsou často i skokové růsty cen energií, ke kterým nyní dochází napříč celým světem. „Výdaje na energie jsou přitom v nejnovějším pilíři Indexu prosperity Česka indikátorem, ve kterém Češi dopadli vůbec nejhůř. Ve srovnání nám patří 25. pozice a na elektřinu, plyn a další paliva vynaložíme průměrně 6,1 % celkových výdajů domácností. Průměr EU přitom vychází na 4,3 %,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik portálu Evropa v datech. Nejnovější data Eurostatu navíc odpovídají roku 2021, během kterého ceny nedosahovaly tak závratných rovin jako v současnosti. Nadprůměrně (ačkoliv ne tak výrazně) platíme podle stejného datového zdroje i za potraviny. Ty představují 16,6 % výdajů. I potravin se samozřejmě dotýká inflace, která jejich ceny v současnosti žene nahoru.

98,5 % českých domácností splácí účty za energie včas

Podle dat za loňský rok jen 1,5 % českých domácností nestíhá platit účty za energie v řádných termínech. Lépe se daří pouze Nizozemcům, kteří nestíhají v 1,2 procentech případů. Na Slovensku, pro srovnání, účty pozdě platí přes 5 % domácností, nejhoršího výsledku pak dosahuje Řecko s 26,3 % domácností, které své účty za energie hradí pozdě.

Nadprůměrného výsledku Česko dosahuje i z hlediska zadlužení domácností, kde nám připadá 9. příčka. Eurostat však v tomto indikátoru nezohledňuje exekuce. „Je celkem složité [v exekucích] porovnávat Česko a zahraničí, protože se pochopitelně jednotlivé země od sebe liší – sociokulturně, počtem obyvatel a také tím, jak fungují státní či soukromí exekutoři,“ vysvětluje prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík. Pravidla a právní formy exekucí se totiž liší napříč evropskými státy.

Osvěta či předexekuční vymáhání jako řešení exekucí

V Česku se exekuce dotýkají 6,4 % populace a jejich počet dosahuje téměř 4,2 milionů. Zajímavé je například srovnání s Polskem, kde počet exekucí podle dat Exekutorské komory dosahuje 6,9 milionů, a to i přes bezmála čtyřnásobnou populaci. Dluhy se pro Čechy stávají problémem podle prezidenta Exekutorské komory z řady různých důvodů, ze kterých nejvíce vyčnívá právě špatná finanční gramotnost. „Co se týče spotřebitelských úvěrů – obvykle jde o špatný odhad finanční situace a možnosti splácet. Lidé také někdy zanedbají několikakorunový dluh, jako je například pokuta u dopravního podniku, neuhradí ho a končí to exekucí. Dále je to neplacení výživného, nájemného, dlužné mzdy, pokut od policie, pojištění nebo telefonních služeb,“ vysvětluje Jan Mlynarčík.

Prezident Exekutorské komory zároveň uvádí příklad z Nizozemska, které má v přepočtu na obyvatelstvo o téměř čtvrtinu méně exekucí zahájených v roce 2020 než Česko. „V Nizozemsku velmi dobře funguje systém předexekučního vymáhání, respektive rozhodování o nesporných nárocích. O zavedení tohoto principu se dlouhodobě snaží i česká Exekutorská komora. Je to systém efektivní, společensky přijatelnější, umožňující smířlivější řešení, kdy role exekutora je především zprostředkovatelská, smírčí. Navíc takový postup nezatěžuje soudy,“ přibližuje systém Jan Mlynarčík. 

Právě osvěta by mohla pomoci ve zlepšení finanční gramotnosti, tím pádem i poklesu dluhů a s nimi spojených exekucí. „V Česku je ve srovnání s ostatními zeměmi největší rozdíl mezi skutečnou úrovní finanční gramotnosti a úrovní finanční gramotnosti, která by se dala očekávat vzhledem k dosaženým výsledkům v matematice a ve čtení. Proto se chceme zaměřit na podporu finančního vzdělávání na školách, které bude založeno na rozvoji klíčových kompetencí,“ vysvětluje Dana Petrova, předsedkyně správní rady Nadace České Spořitelny, která se dlouhodobě věnuje podpoře vzdělávání. 

Finanční gramotnost se v Česku prakticky nemění

Index finanční gramotnosti, který každoročně počítá Česká bankovní asociace se dlouhodobě pohybuje kolem 55 bodů na 100 bodové škále. Podle posledních výsledků z letošního srpna jsme dosáhli 56 bodů. Výsledky poukázaly i na to, že lidé sice plánují šetřit, ale našetřené finance je nebudou nijak chránit proti inflačnímu znehodnocení. 

Zlepšení může ležet v lepším vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti, a to jak pomocí kurzů, tak díky zavedení tohoto tématu do školních osnov. „Zásadní je zejména snížení nerovností ve vzdělávání, aby nebylo tak závislé na sociálním původu,“ vysvětluje analytik a zakladatel PAQ Research Daniel Prokop. „To dnes vede k tomu, že se u některých dětí kumuluje chudoba rodičů, horší dosažené vzdělání a příjmy, ale i menší sociální kapitál jehož součástí jsou i kontakty, které jsou z hlediska finanční stability zásadní. Součástí řešení je i udržování aspirací, zapojení do komunit střední třídy apod. Dalším důležitým opatřením je zvýšení matematické a čtenářské gramotnosti, jako základních prerekvizit finanční a právní gramotnosti. Kurzy finanční gramotnosti samotné na tyhle věci navazují, jejich efektivita se liší a je nutné je evaluovat. Osobně si myslím, že zásadní bude i energetická gramotnost – aby v době rostoucích cen bydlení lidé dokázali nějak regulovat a plánovat zásadní mandatorní výdaje,“ doplňuje analytik.

Šetříme, ale bojíme se investovat

Ačkoliv dokážeme ušetřit až 19,4 % ze svých příjmů, neumíme s ušetřenými penězi správně nakládat. Poměrně málo investujeme, což se propisuje i do indikátoru sledujícího podíl investic na financích. Ten tvoří zhruba 55 %, ale počítají se do něj i specifické nástroje, jako je například penzijní připojištění. Méně než Češi investují naši slovenští sousedé, u kterých investice představují ještě o deset procentních bodů menší podíl na financích. Investice jsou přitom jedním ze způsobů, jak své peníze ochránit před inflačními propady.