Stav životního prostředí

Úroveň životního prostředí v Česku se meziročně mírně zlepšila, dlužno ale dodat, že se jedná o skutečně minimální změnu. Zatímco podle loňského ročníku jeho stav odpovídal 23. příčce v rámci evropské sedmadvacítky, letos mu podle dat náleží 22. příčka. „Navzdory malé změně v celkovém pořadí došlo k zajímavému vývoji na úrovni jednotlivých indikátorů. Česku se například daří mírně zvyšovat podíl recyklovaného odpadu. Naopak ale čím dál víc zaostává v omezování emisí,“ říká Milan Mařík, analytik Evropy v datech.

Nejlepším životním prostředím se stejně jako vloni může pochlubit Švédsko. Situace se naopak podstatně zhoršila v Dánsku, které se propadlo o 8 příček. Za touto změnou stojí přibližně 50% nárůst vyprodukovaných emisí skleníkových plynů na obyvatele či snížení podílu recyklovaného odpadu.

České ovzduší trápí průmyslové emise. Kvůli nim je na 19. místě mezi zeměmi EU

S vysokými emisemi skleníkových plynů se potýká i Česko. Například tuzemský průmysl jich ročně vyprodukuje 1 932 kg na obyvatele, což odpovídá meziročnímu nárůstu o zhruba 11 %. Vloni tak Česku v tomto indikátoru náleželo 17. místo, zatímco letos se už jedná o místo 19. Jinými slovy řečeno, český průmysl vypustí v přepočtu na obyvatele do atmosféry 9. nejvyšší emise v EU.

Jednou z příčin nadprůměrných emisí je skutečnost, že česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější ekonomiky v EU. Jak vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny: „Na jednotku HDP spotřebujeme o 50 % více energie než Německo, které je také průmyslové jako my. Strategií ČR by proto měla být kombinace zvyšování přidané hodnoty, zvyšování energetické účinnosti, zvyšování energetické soběstačnosti, respektive diverzifikace dovozů zdrojů energie. V případě domácností data ukazují, že spotřebováváme o 16 % více energie, především na vytápění a ohřev vody, než Švédsko. Nejen firmy, ale i domácnosti mohou výrazně snížit náklady na energie investicemi do energetické soběstačnosti. Například v roce 2021 jen 10 % domácností mělo tepelné čerpadlo, 5 % solární termický systém a 2 % fotovoltaiku. V loňském roce se výrazně zvýšil instalovaný výkon fotovoltaiky, ale třeba v Polsku byl nárůst na obyvatele několikanásobný.“

I když emise meziročně vzrostly, nejedná se v tomto případě o dlouhodobý trend, ale spíše o vyrovnání výkyvu, který vznikl vlivem pandemie covid-19. „Hlavní příčinou zvýšení emisí v průmyslu je obecně řečeno návrat na úroveň průmyslové výroby před covidovou pandemií. K největšímu meziročnímu nárůstu přitom došlo v odvětvích chemického průmyslu a zpracování kovů,” říká Lucie Ješátková, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí. Za velkou částí emisí, které se v ČR ročně vyprodukují, pak stojí uhlí. „Spalování uhlí zodpovídá za přibližně 40 % emisí skleníkových plynů v ČR. Rychlá dekarbonizace sektoru energetiky v souladu s cílem ukončení využívání uhlí do roku 2033 představuje největší příležitost pro snižování emisí v ČR. Odstavením uhelných elektráren a modernizací teplárenství lze ušetřit více než 20 milionů tun CO₂ ekv. ročně do roku 2030,” dodává Ješátková. 

U firem roste zájem o společenskou odpovědnost

Jako pozitivní signál lze vnímat rostoucí zájem firem o společenskou odpovědnost. „Podle studie, která analyzovala přes 800 milionů uživatelů na síti LinkedIn, během posledních let stoupala celosvětově poptávka po odbornících, kteří se věnují udržitelnosti a společenské odpovědnosti, o 8 % ročně. V Česku můžeme tento trend ilustrovat na projektu [ta] Udržitelnost. Ten vloni zveřejnil seznam významných českých expertů na udržitelnost a společenskou odpovědnost, který v současnosti čítá již 100 expertů,” říká Kateřina Novotná, zástupkyně šéfredaktorky platformy CSRD.cz, která se věnuje udržitelnosti v podnikání a příslušné legislativě.

Tento trend v Česku potvrzují i další výzkumy. „V rámci výzkumu Carbon Tracker 2022 pro Climate and Sustainable Leaders se ukázalo, že téměř polovina ze 150 největších českých firem se již nyní velmi intenzivně zabývá tématy jako snižování vlastní uhlíkové stopy a dekarbonizací. Ta totiž od roku 2024 budou součástí nefinančního reportování podle evropské směrnice,” říká Matúš Púll, manažer pro udržitelnost v České spořitelně. Podle něj nejde ale jen o povinné informace zveřejňované v nefinančních reportech velkých společností, ale o celkový přístup společností k udržitelnosti, která se stává důležitou součástí obchodního modelu.

Řada firem se navíc aktivně zapojuje do udržitelných hnutí, jako je třeba Změna k lepšímu a podílí se na projektech, které mají za cíl zlepšovat životní prostředí, jako je třeba Živá krajina. Ta společně s dobrovolníky mapuje stav a poškození krajiny a hledá nejvhodnější řešení, ať už jde o odolnost vůči klimatické změně, snižování oxidu uhličitého či zvýšení biodiverzity a omezování vysychání vodních zdrojů.

I když se české firmy čím dál více zajímají o odpovědnost a udržitelnost, právě energetická náročnost české ekonomiky jim toto úsilí stěžuje. V současnosti tak mají horší výchozí pozici než zahraniční konkurence v rámci unijního srovnání, což ale současně podtrhuje nutnost transformace české ekonomiky.

Ročně v ČR zemře 3 200 lidí kvůli znečištěnému ovzduší

Vysoké emise se odráží i ve statistice úmrtí, za kterými stojí špatné ovzduší. Podle mezinárodního Institutu pro zdravotní metriky a evaluaci (Institute for Health Metrics and Evaluation) kvůli němu v ČR ročně zemře přes 3 200 lidí. V přepočtu na obyvatele se jedná o 21. nejvyšší hodnotu ze 27 unijních zemí. I když se jedná o vysoké číslo, situace v některých evropských zemích je ještě podstatně horší. Například s velmi špatným ovzduší se potýká Balkán, jmenovitě třeba v Bulharsku v přepočtu na obyvatele zemře více než dvakrát více lidí než u nás.

I když se situace napříč jednotlivými zeměmi různí, špatné ovzduší v současnosti trápí takřka celý svět. Upozornila na to například letošní rozsáhlá australská studie, podle které pouze na 0,18 % rozlohy zemské pevniny lze celoročně dýchat vzduch, který můžeme označit za zcela bezpečný. V těchto oblastech žije přibližně 80 000 jedinců z celkové 8miliardové světové populace. Studie poukazuje i na to, že ačkoliv situace v Evropě není optimální, došlo v ní během posledních dvou dekád ke zlepšení.

Situace by mohla zlepšit energetická transformace

Jednou z možností, jak snížit emise, a tak i zlepšit kvalitu ovzduší, by mohla být energetická transformace. Podle dat operátora trhu s elektřinou a plynem OTE se fosilní paliva v roce 2021 podílela na výrobě energie v Česku z 54 %. Vhodnou náhradou by přitom mohla být kombinace obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky. Takové řešení by totiž nejen podstatně snížilo znečištění vzduchu, ale současně i zvýšilo energetickou bezpečnost a soběstačnost Česka. 

Z analýzy Českých zájmů v EU totiž vyplynulo, že se Rusko v roce 2022 podílelo 54 % na dovozu uhlí a 43 % na dovozu plynu do EU. Jako vhodné řešení uvádí autoři analýzy právě vytvoření různorodého energetického mixu zdrojů, které budou snižovat evropskou energetickou závislost na Rusku – zejména obnovitelné zdroje a jádro.

Evropská unie si v plánu REPowerEU stanovila ambiciózní cíl dosáhnout podílu 45 % elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030. „Podle souhrnné zprávy Eurostatu tento podíl v roce 2021 činil 21,8 %. Česko s podílem 17,7 % zaostává a varující je zejména historický nedostatek ambicí Česka tento podíl navýšit. Doufám, že využijeme příležitosti při letošní aktualizaci klimatické a energetické politiky a představíme vizi, jak zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu Česka. Podle dopadové studie pro předchozí balíček Fit for 55, kterou pro MŽP připravila SEEPIA, by to mělo být možné. Banky jsou připraveny obnovitelné zdroje financovat,” vysvětluje Matúš Púll.

Průměrný Čech vyprodukuje meziročně o 63 kg více odpadu

Kde se naopak daří situaci v Česku zlepšovat, jsou odpady. Meziročně u nás totiž vzrostl podíl odpadů, který se povede znovu využít o 3 procentní body, a to na 43 %. Česká republika si tak v tomto indikátoru polepšila o 6 příček a v současnosti se tak u nás recykluje 13. nejvyšší podíl odpadu v EU. 

Za tímto posunem stojí pravděpodobně efektivnější vybírání bioodpadu, které je ale stále ještě na začátku svého rozmachu. Jak uvádí Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací v Institutu cirkulární ekonomiky: „Ve skutečnosti jsme zaznamenali jen mírné zlepšování, města a obce zavádí třídění biologicky rozložitelných odpadů, u ostatních komodit neregistrujeme žádné výrazné změny.“ I když se situace stran bioodpadu nepatrně zlepšuje, stále jeho velká část společně s dalším recyklovatelným materiálem končí ve směsném odpadu. Podle analýz INCIEN dokonce 70 až 80 % směsného odpadu by mohlo být vytříděno k recyklaci.

Recyklace každopádně sama o sobě není řešením. Ne všechen odpad lze totiž znovu využít a samotný proces, kdy se z odpadu vyrábí „nový“ materiál, může být náročný na zdroje a energii. Efektivnější tak je snižovat množství produkovaného odpadu než se spoléhat na recyklaci. Z tohoto hlediska si ale Česko pohoršilo, protože na obyvatele u nás připadá ročně 570 kg odpadu, což odpovídá meziročnímu růstu o 12 %.

Za zmínku stojí, že i přes nárůst odpadu Češi například vyprodukují méně elektroodpadu než mnohé evropské země, které se v pilíři stavu životního prostředí umístily výše. Na jednoho Čecha totiž ročně připadá 16 kg elektroodpadu, zatímco třeba na Švéda 20 kg a Němce 19 kg, vyplynulo to z analýzy projektu Evropa v datech.

Česko stále trápí sucho, situace se nezmění ani navzdory rostoucím srážkám

Problémem je i skutečnost, že 16 % české půdy trpí suchem, což je nejvyšší výsledek z celé EU. „I když neexistuje jeden ukazatel, kterým bychom sucho dokázali změřit a porovnat, můžeme říci, že od roku 2015 stále přetrvává, a to zejména na podzemních vodách ve všech hlubokých zvodních České křídové pánve,“ vysvětluje Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu.

V budoucnu sice bude přibývat srážek, ale voda bude z české krajiny i tak spíše mizet. „Budeme-li vycházet ze scénářů tak, jak je poskytují současné generace klimatických modelů, pak lze očekávat, že celkové srážky se především v zimě zvýší. Jenže současně je předpoklad dalšího oteplování, a tedy i rostoucí výpar. V celkové bilanci by to tedy vedlo k častějšímu výskytu sucha v podobě malých průtoků a nízkých stavů v tocích a na podzemních vodách,“ dodává Daňhelka.Celkově se dlouhodobě zhoršuje i zdravotní stav stromů, jak vyplynulo z analýzy datového portálu Česko v datech, a schopnost stromů zachytávat oxid uhličitý. Zatímco podle loňského Indexu prosperity dokázaly české lesy ročně zachytit 13 564 tisíc CO₂, podle aktuálních dat tato hodnota klesla na 12 771 tisíc tun CO₂. To, stejně jako vloni, odpovídá nejhoršímu výsledku v EU.