Kvalita vzdělávání a výzkumu

Úroveň kvality českého vzdělávání a výzkumu se meziročně zlepšila o jednu příčku, a to na 14. pozici v rámci evropské sedmadvacítky. Z dlouhodobého hlediska se nicméně drží na podobné úrovni, například v roce 2022 byla 13. nejlepší.

Nejlepším výsledkem se mohou pochlubit zejména severské země. Od roku 2022 si Švédsko drží pomyslnou vítěznou první příčku a Finsko druhou. Letos k nim přibylo ještě Dánsko na třetí pozici. Naopak nižší kvalita vzdělávání a výzkumu trápí zejména východní a jižní Evropu s výjimkou Estonska a Španělska. Nejhorších hodnot dosahují Rumunsko, Bulharsko a Řecko.

Zatímco tak české školství reprodukuje nerovnosti ve společnosti, například tomu finskému se daří podporovat talentované děti nehledě na sociální status jejich rodičů. „Finské školství funguje jako sociální výtah a vyrovnává nerovnosti ve společnosti. Finové si uvědomují, že někdy se dětem nedaří nikoliv v důsledku poruch učení, ale kvůli sociálním, citovým nebo zdravotním obtížím. Znevýhodněným dětem se proto ve Finsku věnuje mimořádná péče tak, aby dokázaly držet krok s ostatními dětmi a nemusely se na ně klást nižší nároky. Učitelé pracují s jedinečností a potenciálem každého žáka. Věří, že každé dítě může být úspěšné,“ říká Klára Rundová projektová manažerka Nadace České spořitelny.

Podle Kateřiny Konrádové z neziskové organizace Učitel naživo za tímto úspěchem finského školství stojí i to, že je finančně přístupné pro všechny. „Kvalita finského vzdělávání je výsledkem několika desítek let práce, ale mezi jeho tři klíčové atributy patří bezplatnost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nevytváření bariér v přístupu ke vzdělávání a využití potenciálu opravdu každého dítěte. Dále prestiž učitelské profese a důvěra s tím spojená a v neposlední řadě kvalitní příprava a rozvoj učitelů a ředitelů.“

Česko dává na vzdělávání 4,9 % HDP a na výzkum 1,96 % HDP

Státy s vyšší kvalitou vzdělání a výzkumu mají na ně obecně v přepočtu na HDP vyšší výdaje. Například výdaje Švédska na vzdělávání představují 6,3 % jeho HDP, což odpovídá nejvyšší hodnotě v EU (společně s Belgií). Česko pak do vzdělávání svých obyvatel investuje 4,9 % HDP, tedy téměř eurounijní průměr, který představuje 4,8 % HDP.

Jak se ale ukazuje na některých státech, čisté zvýšení rozpočtu pro edukaci nezvyšuje její celkovou úroveň. „Například Lotyšsko financuje vzdělávání a výzkum podobným podílem HDP jako Česko, celkově se ale umístilo až na 20. příčce. Naopak Německo v přepočtu na HDP podporuje tuto oblast menším podílem, ačkoliv kvalita tamějšího vzdělávání a výzkumu se pohybuje, podobně jako u nás, na lehce nadprůměrné úrovni,“ říká Milan Mařík z projektu Evropa v datech.

Na výzkum pak Česko vynakládá 1,96 % HDP čili 10. nejvyšší podíl v EU. Nejvíce do výzkumu investuje Belgie se 3,43 % HDP a Švédsko s 3,4 % HDP, které obecně ve většině indikátorů dosahovalo velmi dobrých výsledků.

Česku ve financování výzkumu pomáhají evropské peníze, i když při jejich získávání naráží na celou řadu překážek, které mu do určité míry brání peníze efektivně využít. „Jedním z operačních programů, který podporuje orientovaný výzkum, je Operační program Jan Amos Komenský, který rozdělil a rozděluje ve výzvách zaměřených na špičkový výzkum v aktuálním programovém období (sedmiletka) zhruba 25 miliard korun. Byť se zdají tyto alokace jako štědré, je třeba zmínit několik podstatných bodů, které snižují efektivitu takto rozdělovaných prostředků: Aktuálně se pojí s hodnocením grantů obrovské množství administrativy, které významným způsobem zatěžují fungování výzkumných pracovišť. Zároveň je velmi roztříštěna i oblast podpory, kdy v jedné výzvě často soupeří projekty pro příklad z oblasti biotechnologií, optoelektroniky a jazykovědy. To celý proces hodnocení činí z vnějšku poměrně složitě čitelný,“ osvětluje situaci Markéta Kryková z poradenské společnosti enovation.

Kromě financí potřebujeme i jejich efektivní využití a vzájemnou spolupráci. Ta ale zatím stojí spíše na jednotlivcích

Důležitější ale je to, jak efektivně peníze využíváme. „V investicích do předškolního a základního vzdělání jsme na chvostu v Evropě, a to podle ekonomů nejvíc determinuje výsledky vzdělávání. S financemi nejsme hospodární: podle studií PAQ research nás studenti v malotřídkách a neúplných školách stojí o 60 % víc než v normálně velikých školách. A zároveň musíme začít učit potřebné kompetence, ne fakta: podnikavost, schopnost řešit problémy, schopnost se učit a další. To zase tolik nestojí, když s toho uděláme prioritu. I proto v rámci Druhé ekonomické transformace podporujeme projekt Měníme osnovy, který se proměnou učiva zabývá,” říká Martin Wichterle, majitel Wikov Industry a ambasador Druhé ekonomické transformace.

Důležitou složku vzdělávání a výzkumu, která nevyplývá jen z objemu vynaložených financí, představuje i spolupráce univerzit s byznysem pomáhající univerzitám překlopit výzkum do praxe a byznysu zase významně zvýšit inovační potenciál. „Výzkumu by pomohly formy podpory jako obecné zvyšování inovativní úrovně a v neposlední řadě návratnost veřejných prostředků investovaných do výzkumu. Transfer do praxe je však stále nekonzistentně uchopen, čest výjimkám, které určitě existují, a tím pádem je výsledná bilance poměrně těžko zhodnotitelná – o to hůře, že i ve standardním procesu je to běh na dlouhou trať“, říká Kryková.

Spolupráce univerzit a byznysu nicméně v současnosti stojí spíše jen na jednotlivcích. „Systém v České republice není tak dobře propracovaný jako v zahraničí. Je to hodně o kontaktech, které firmy mít nemusí. V zahraničí je mnohem větší chuť univerzit pracovat s průmyslem, považují to za jeden ze svých základních přínosů,” vysvětluje Luboš Lukasík, ředitel divize pro firemní zákazníky a veřejnou správu a člen představenstva českého T-Mobilu a ambasador Druhé ekonomické transformace. Právě ale díky těmto jednotlivcům vznikají příklady dobré praxe, které mohou změnit celkové podmínky pro firmy a univerzity. „Pro zlepšení současného stavu bychom měli podpořit oblasti, kde se spolupráce daří. Například V T-Mobile spolupracujeme se šesti národními univerzitami, včetně Českého vysokého učení technického v Praze, VUT Brno a VŠB-TU Ostrava. Dále je třeba změnit systém motivace škol od článků a citací k většímu zohlednění výsledků spolupráce s průmyslem a zřídit fungující transferová centra pro přenos technologií,“ dodává Lukasík.

Česko má 4. nejnižší podíl mladých lidí s vysokoškolským vzdělání v EU

Právě vliv ostatních než finančních faktorů můžeme vidět na podílu mladých lidí (ve věku 25–34 let) s dokončenou vysokou školou. Dlouhodobě totiž v tuzemsku má dokončenou vysokou školu poměrně málo mladých lidí. Zatímco v EU průměr podílu těchto lidí na populaci činí 44,9 %, v Česku to je 33,7 %, což odpovídá 24. pozici mezi unijními státy. V loňském Indexu prosperity se přitom Česko v tomto indikátoru umístilo na 23. pozici. V rámci širší populace, tj. ve věku 25 až 64 let, tak má v Česku dokončené vysokoškolské vzdělání 27 % lidí, tedy třetí nejmenší podíl v EU.

Přes relativně častý mýtus, že máme příliš mnoho vysokoškoláků, tak data ukazují, že máme naopak jeden z nejnižších podílů mladých lidí s vysokoškolským vzděláním v rámci EU. Jednou z příčin je i kvalita školství. „Potřebujeme zvýšit kvalitu jak vysokých škol, tak zároveň i kvalitu a dostupnost vzdělávání na nižších stupních. V mé rodné Orlové, která nevychází nejlépe v průzkumech kvality života, více než 8 % žáků nedokončí ani základní školu. To je hrozný a neomluvitelný výsledek vzdělávacího systému, který není schopen naučit mladé lidi základní kompetence a dovednosti. To ve slabších lokalitách vede k zabetonování nízké prosperity. To ale není všechno. Výsledky PISA testů ukazují, že jen cca polovina 15letých studentů má tzv. růstové myšlení. Tedy že věří, že vlastním snažením se může zlepšovat. To je strašně nízké číslo, v Dánsku nebo Estonsku je to více než 75 %. Růstové myšlení je přitom spojené s vyšší sebedůvěrou, s vyššími cíli ambicemi a naopak s nižším strachem ze selhání. Neumíme motivovat studenty, neumíme je naučit pracovat s chybou, ale umíme je naučit vyjmenovat 10 láčkovců,“ říká hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

Kromě vysokých škol Češi ani příliš nevyužívají dalšího možného vzdělávání včetně rekvalifikačních kurzů. Během posledních 4 měsíců (před sběrem dat) se takového kurzu účastnilo 8,3 % Čechů (ve věku 25–74 let), což je o zhruba třetinu nižší hodnota než unijní průměr (12,7 %).

Vzdělaná společnost přitom tvoří jeden ze základních kamenů prosperující země, potažmo ekonomiky. Vyšší vzdělání a specializace mimo jiné podporuji odklon české ekonomiky od principu „montovny“ k „mozkovně“. A to za předpokladu kvalitního vzdělání a schopnosti udržet absolventy v ČR. 

Současně je dobré sledovat vztah mezi vzděláním a strukturou ekonomiky, potažmo potřebami trhu práce, a novými trendy. „Sice patříme mezi státy s nízkým podílem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel, na druhou stranu se nepotýkáme s vysokou mírou překvalifikovanosti absolventů ve věku 25–34 let. Na pozicích, které nevyžadují vysokoškolské vzdělání, jich pracuje 18 %. V Řecku tato míra činí 39 %, v sousedním Slovensku 28 %,“ říká Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny, a dodává: „Efektivitě vysokoškolského vzdělávání by každopádně pomohla větší dostupnost kratších studijních programů. ČR bohužel patří mezi státy, které tyto programy prakticky nenabízejí. V zemích OECD přitom činí podíl studentů, kteří disponují titulem ze zkráceného studia, v průměru 16 %. V Rakousku, Španělsku či USA tento podíl přesahuje 40 %.“ 

Čeští žáci překonávají většinu Evropy v čtenářských schopnostech

Česko si meziročně ve všech indikátorech, skrze které hodnotíme úroveň vzdělávání a výzkumu, buď mírně pohoršilo, anebo setrvalo na loňské pozici, a to s jednou výraznou pozitivní výjimkou – dovednostmi 15letých žáků. Podle Programu pro mezinárodní hodnocení studentů (PISA), který zastřešuje OECD, právě zde totiž došlo k výraznému posunu. Zatímco podle předchozích dat z roku 2018 dovednosti těchto žáků odpovídaly 11. nejvyšší úrovni v porovnání s ostatními členskými státy EU, podle letošní analýzy si čeští žáci polepšili na 5. příčku. 

Výzkumníci v rámci PISA hodnotí žáky ve třech klíčových kategoriích – matematice, čtení a vědách, potažmo jak dokáží znalosti nabité ve škole uplatnit. Ačkoliv ve všech kategoriích se čeští žáci umístili v nejlepší desítce, nejlépe si vedli ve čtení – umístili se v něm na 4. pozici v EU. Naopak nejhoršího výsledku dosáhli v matematice, ale i tyto dovednosti odpovídají 7. příčce.