Bydlení

Průzkum Index finančního zdraví Čechů společně realizují Česká spořitelna, portál datové žurnalistiky Evropa v datech a Sociologický ústav AV ČR. Sběr dat zajistila v průběhu května 2023 agentura IPSOS. Průzkumu se zúčastnilo 2000 respondentů ve věku 18-65 let.

Pořízení vlastního bydlení je pro mnoho Čechů stále jedním z jejich životních cílů. Podle posledního Sčítání lidu, domů a bytů v nájmu bydlí méně než 20 % českých domácností. Ve srovnání se zbytkem EU si na vlastnictví skutečně potrpíme a výrazně překonáváme unijní průměr. Ne však tolik, jako naši slovenští sousedé, kteří v nájmu bydlí jen v 7 % případů. „Podíly vlastnického bydlení jsou mimo jiné ovlivněny strukturou obydlení a historickým vývojem. V zemích, kde je vyšší podíl venkovského obyvatelstva, což je i případ Slovenska, bývá zpravidla vyšší podíl domácností bydlících ve vlastním. Naopak v zemích, kde je vyšší podíl obyvatel žijících ve velkých městech, bývá často vyšší podíl nájemního bydlení – příkladem může být Německo,“ vysvětluje Kamila Fialová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR.

Popularita nájmů roste, ale vlastnictví stále hraje prim

Volba nájemního bydlení ale v Česku postupem času nabývá na popularitě. „V Česku za poslední rok jednoznačně zásadně narostl zájem o nájemní bydlení. Mezi odborníky už to dostalo i vlastní termín ‚renesance nájemního bydlení‘. Vlastnické bydlení se vinou vysokých úrokových sazeb u hypoték stalo prakticky nedostupné,“ říká Tomáš Carba z Asociace nájemního bydlení.

Přesto jsou ale Češi stále zatížení na vlastní bydlení, což dokazuje i letošní průzkum Indexu prosperity a finančního zdraví. Podle něj bydlí v nějakém druhu vlastního bydlení téměř ¾ Čechů. Nejčastěji se jedná o rodinný dům, který vlastní přímo jeho obyvatelé nebo někdo z jejich rodiny či blízkých. Takovým způsobem bydlí na 40 % Čechů, zatímco u bytů (včetně těch družstevních) jde jen o zhruba 32 %.

S postupujícím věkem se přesouváme do vlastního

Že se Češi často touží přestěhovat do vlastního lze pozorovat i z věkového složení jednotlivých typů bydlení. Zatímco mladí mezi 18 a 29 lety nejčastěji bydlí v nájmu (dokonce častěji než u rodičů či jiných příbuzných), hned v další věkové kategorii do 39 se nejběžnějším bydlištěm stává vlastní rodinný dům, který obývá na 27 % těchto Čechů. V případě Čechů mezi 50 a 65 lety je tento podíl ještě o deset procentních bodů vyšší. „Obecně lze říci, že nájemní bydlení preferují spíše mladší lidé a to ze dvou důvodů. Tím prvním je flexibilita a svoboda, kterou mladí lidé potřebují před tím, než se usadí a založí rodiny. Tím druhým je u mladých lidí nedostatek prostředků na vlastní bydlení a to i v případě, že rodiny už založené mají. Starší lidé mají bydlení už většinou vyřešené a do změny typu bydlení se spíše nepouštějí,“ vysvětluje Tomáš Carba.

Víc než polovina Čechů, kteří v současnosti ve vlastním nebydlí, to chce změnit. Nájemní bydlení se přitom Čechům ve srovnání s vlastnictvím vyplatí víc než ve většině ostatních unijních států, jak ukazují data serveru Numbeo. Podle výsledků pilíře Úroveň bydlení Indexu prosperity a finančního zdraví nás v tomto ohledu překonává pouze Německo a Francie. „S ohledem na zvyšující se nedostupnost vlastnického bydlení lze očekávat postupný nárůst bydlení v nájmu, zejména ve větších městech. Ačkoliv je nájemní bydlení často lepší, a v některých případech ekonomicky výhodnější formou bydlení, pojí se s ním řada nejistot. Zcela postrádáme mechanismy, které by nájemníkovi zaručily dlouhodobě stabilní a finančně udržitelné bydlení (zejména pak v důchodovém věku), vlastníkovi pak chybí záruky, že je jeho nemovitost v dobrých rukou,“ upozorňuje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny a spoluautorka analýzy s názvem Přehled nemovitostního trhu v ČR.

Všude dobře, ve vlastním nejlíp

Právě ve vlastním rodinném domě jsou Češi nejspokojenější. Až 95 % respondentů průzkumu uvedlo, že jsou v rodinném domě spíše, či dokonce velmi spokojeni. Mezi Čechy obecně převládá spokojenost s velikostí i kvalitou svého bydlení – alespoň „spíše spokojen“ zvolilo v šetření celkem přes 90 % respondentů. Když už nám něco vadí, tak je to častěji velikost než kvalita bydlení. Subjektivní hodnocení kvality bydlení ovlivňuje řada faktorů a některé z nich sleduje i Eurostat. „Zásadním kritériem je i vybavenost domácností hygienickým zařízením, jako je například sprcha, vana či splachovací toaleta. Zde si Česko stojí velmi dobře. Alespoň jedno z těchto zařízení najdete v 99,9 % českých domácností. Ve střední a západní části EU je takový výsledek poměrně standardní, ale pokud se přesuneme více na východ, začíná se poměr domácností bez sociálního zařízení zvyšovat. Například v Rumunsku totiž toto základní hygienické vybavení chybí ve víc než 20 % domácností,“ upozorňuje Kateřina Kadlecová, generální ředitelka USSPA a členka správní rady Druhé ekonomické transformace z.s.

Jistá nespokojenost začíná být zřejmá až u pronajatých bytů, kde se k nespokojenosti přiznává na 20 % Čechů a nejhůř pak dopadlo spolubydlení a podnájem či ubytovny a studentské koleje, které nevyhovují 30 % dotazovaných. V posledních letech se navíc proměnilo to, v jakých domech či bytech chtějí lidé žít. Stále častěji řeší otázku úspor a udržitelnosti, která se mnohem lépe řeší v novém a vlastním, než v pronájmu. „Aplikace šetrných řešení ve stávajících budovách jsou vždy komplikovanější, navíc v bytových domech změny často závisí na rozhodnutí spoluvlastníků budovy. Základními prostředky je výměna oken, zateplení stěn a střech, případně využití zelených střech nebo fasád. Na tato opatření existují dotační programy, ale právě kvůli problematice společného rozhodování nejsou v bytových domech výrazněji využívány. Kromě těchto úprav se dále využívají technologie ke zkvalitnění vnitřního prostředí, např. řízené větrání s rekuperací tepla, výměna osvětlení za úspornější LED či využití prvků na zlepšení akustiky,“ vysvětluje Simona Kalvoda z České rady pro šetrné budovy.

Pětina Čechů vynaloží na bydlení přes 40 % příjmů

Pro nadpoloviční většinu Čechů jsou náklady na bydlení velkou zátěží pro rodinný rozpočet, pro každého desátého Čecha dokonce velmi velkou zátěží. „Navíc téměř 40 %  z nás se situace výrazně zhoršila ve srovnání se situací před dvěma lety, tedy před energetickou krizí a obdobím vysoké inflace. Tehdy představovaly náklady na bydlení velkou zátěž jen pro třetinu Čechů,“ vysvětluje Kamila Fialová. U 76 % Čechů však současné náklady na bydlení nepřesahují 40 % jejich měsíčních příjmů a nejčastěji činí 11–20 %. Velké problémy ale mohou nastat víc než pětině Čechů, kterým nájem, hypotéka, energie a další výdaje spolknou větší částky, které 40% podíl přesahují.

Největší zátěž náklady na bydlení uvádějí vlastníci s hypotékou a nájemci. Problémy mají nejčastěji domácnosti s nízkými příjmy a také lidé, kteří obecně špatně vycházejí se svými příjmy. Pražané jsou přetíženi náklady na bydlení zdaleka nejčastěji, v menších městech a obcích je naopak situace výrazně lepší. Z hlediska rodinného stavu je patrné, že rozvedení a ovdovělí jsou náklady na bydlení přetíženi častěji než jednotlivci a lidé žijící s partnery. „Problematickou situací v oblasti bydlení trpí lidé napříč různými skupinami populace. Mladí lidé zejména ve velkých městech, kteří kvůli nedostupnosti vlastního bydlení často odkládají založení rodiny, dále pak všichni lidé, a zejména senioři, žijící v nájmu, jehož cena v posledních letech výrazně narostla. Vyhráno nemají ani majitelé nemovitostí, kteří stále splácejí hypotéku a na které díky refixaci dopadly vyšší úrokové sazby. Tyto skupiny jsou pak navíc ještě výrazněji ohroženy vysokým růstem cen energií a potravin,“ doplňuje Monika Hrubá, manažerka finančního zdraví a zákaznické zkušenosti České spořitelny.

„V Česku je podle různých dat přes 150 tisíc osob v bytové nouzi. Současná situace tento problém logicky prohlubuje. Statisticky jsou více ohroženy mladé rodiny s dětmi, ale obce ani stát by se neměli zaměřit jen na vybranou cílovou skupinou,“ vysvětluje František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR.

Mohlo by se proto zdát, že Češi už nemají z čeho spořit na případné opravy vlastního domu, ve většině případů je ale opak pravdou. Alespoň nějakou rezervu si pro tento účel tvoří 8 z 10 vlastníků. Ačkoliv se však Češi „železnou zásobu“ snaží vytvořit, 45 % z nich se tato snaha nedaří. „Zde vidíme propastný rozdíl mezi těmi, kteří vycházejí se svými příjmy snadno, a těmi, kterým to dělá potíže. Zatímco u první skupiny rezerva na opravy chybí ve 20 % případů, 64 % respondentů s nedostatečnými příjmy se přes veškerou snahu nedaří rezerva vytvořit,“ upozorňuje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Nákladné bydlení nutí Čechy přehodnotit svou situaci

Podle letošního srovnání Indexu prosperity a finančního zdraví jsou právě výdaje na domácnost v Česku páté nejvyšší napříč EU v porovnání s průměrnými výdaji. Ještě hůř jsme v pilíři Úroveň bydlení dopadli v oblasti finanční dostupnosti nového bydlení, kde Česko skončilo na posledním místě – na průměrný rodinný byt padne až 14,9 ročních platů. „Příčin nedostupnosti bydlení je hned několik – globálních i lokálních. Za posledních zhruba čtyřicet let došlo k zásadnímu významovému posunu, bydlení nabralo dvojí povahu – neznamená jenom domov a naplnění našich základních potřeb, ale i komoditu, která je obchodovatelná,“ upozorňuje na další důvod nedostupnosti bydlení Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení.

Horší dostupnost bydlení žene Čechy, z měst na venkov. „Český venkov, respektive i menší městská sídla, se dlouhodobě potýkají s vylidňováním a stěhováním zejména mladých lidí do velkých měst a jejich bezprostředního okolí. V posledních letech ale vidíme i opačný trend návratů do rodných obcí,“ vysvětluje František Lukl. „Velkou motivací je právě větší dostupnost vlastního bydlení, které se ve velkých městech stává pro velkou část populace nedosažitelným. Pro přilákání nových obyvatel, nebo udržení těch stávajících, jsou ale nutnou podmínkou také pracovní místa a rozsah služeb. Obce nemají v konkurenci s velkými městy mnoho nástrojů, jak přilákat do regionu například lékaře.“ 

Hypotéku splácí každý čtvrtý Čech

Těm, kteří jsou se svým bydlením nespokojení, se proto vlastní ubytovací situace velmi obtížně mění. Až 62 % Čechů, kteří se chtějí přestěhovat do vlastního, si to totiž nemůže finančně dovolit. To platí zejména pro třicátníky, kteří se s tímto problémem svěřili ve dvou ze tří případů. U lidí do dvaceti let je výrazný i 43% podíl těch, kteří se stěhovat do vlastního neplánují, protože jim jejich současné bydlení zkrátka vyhovuje (u obecné populace jde o 29 %).

Cestou k vlastnímu bydlení se pak může stát zřízení hypotéky, kterou podle průzkumu má v současnosti téměř každý čtvrtý Čech. Třetina z nás splácí každý měsíc částku do sedmi tisíc korun a další třetina pak mezi 7 a 13 tisíci. Nejvyšší částky platí obyvatelé Prahy – až u 40 % Pražanů přesáhne splátka 13 tisíc korun. „Průměrná výše nových hypotečních úvěru se v současnosti pohybuje okolo 2 700 000 Kč. Nejčastěji si Češi berou úvěr na bydlení s dobou splatnosti na 27 let,“ dokresluje situaci Petra Skrbková, šéfka týmu Bydlení v České spořitelně.

Když nový dům, tak od základů

Mladí Češi navíc v otázce pořízení nového bydlení často nejsou sami. Až ⅔ rodičů finančně podpoří své potomky v pořízení vlastního bydlení a 5 % z nich tak už v minulosti učinilo. Nejvíc svým dětem vyjdou vstříc (malou či větší částkou) obyvatelé Karlovarského kraje, naopak odpověď „nemůžu“ nebo „nechci“ zaznívala nejčastěji z Moravskoslezského kraje.

V momentě, kdy se Čechům podaří získat prostředky k opatření vlastního bydlení, volí nejčastěji novostavbu rodinného domu. Podobné popularitě se těší i odkoupení staršího rodinného domu – obě tyto varianty volí zhruba čtvrtina Čechů. U bytů těsně převažuje starší budova nad novostavbou a poměry potenciálních budoucích vlastníků bytů (ať už starších nebo nových) pohybují okolo 15 %. Obdobný je podíl těch, kteří se zatím nerozhodli, jaké bydlení chtějí v budoucnu vlastnit.