Solidarita a důvěra ve společnosti

Zatímco vloni bylo Česko v solidaritě a důvěře Indexu prosperity a finančního zdraví na 10. místě v Evropské unii, letos jsme si polepšili o dvě příčky. Obecně ale v pořadí států došlo meziročně k minimálním změnám, protože ochota pomáhat sílila napříč Unií. Nejmarkantnější posun zaznamenala Litva, která si oproti předchozímu ročníku polepšila o čtyři příčky.

Takřka neměnné zůstávají nejen přední příčky, které opět obsadily severské státy spolu s Lucemburskem, ale i ty na chvostu, kde stále zůstává především jižní Evropa. Pomyslnou tabulku uzavírá Chorvatsko, Itálie a Řecko.

V Česku roste ochota vzájemně si pomáhat

Česko již druhým rokem dosáhlo svého nejlepšího výsledku v indikátoru dostupné pomoci od blízkých. Zatímco vloni jsme v tomto ohledu byli vůbec nejlepší v celé EU, letos jsme se posunuli na pomyslné bronzové umístění. Přestože hodnoty Česka meziročně vzrostly, ve srovnání World Happines Report nás letos překonalo Finsko a Dánsko, kde se pomyslná „záchranná síť“ rozšířila rychleji. I tak se ale většina Čechů má na koho v případě nouze obrátit. 

Invaze probudila v lidech solidaritu

Vynikajícího umístění jsme dosáhli i v indikátoru, který sleduje, jak lidé pomáhají neznámým. Zatímco podle loňského srovnání World Giving Indexu ostatním pomáhalo 45 % Čechů, letos už to bylo 64 %. Posun na čtvrtou příčku zapříčinila i ruská invaze na Ukrajinu. Podle informací serveru Ukraine support tracker totiž Češi Ukrajině věnovali v přepočtu bezmála 22 miliard korun, což je ve srovnání s HDP jednotlivých zemí 7. celosvětově nejvyšší výsledek.

Ochotu pomáhat finančně potvrzují i další data letošního Indexu prosperity a finančního zdraví Česka. „Vůbec nejvyšší posun jsme zaznamenali v oblasti finančního dárcovství. Zasílání finanční podpory se meziročně víc než zdvojnásobilo, což nás z dvacátého místa v tomto srovnání vystřelilo na šestou příčku,“ říká Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. 

„Nejen jednotlivci, ale také řada soukromých donorů z řad firem v uplynulém roce darovala významné prostředky, aby Česku pomohly zvládnout krizi způsobenou ruskou agresí a příchodem mnoha válečných uprchlíků,“ popisuje české dárcovství v minulém roce Jakub Mareš, projektový manažer Nadace České spořitelny. „Ze sondy, kterou pro nás mezi čtyřmi desítkami firemních nadací, nadačních fondů a velkých individuálních dárců uskutečnil Nadační fond Via Clarita a PAQ Research, vyplývá, že tyto subjekty loni věnovaly na podporu integrace válečných uprchlíků z Ukrajiny jednotky milionů korun.“ 

Stále nevěříme institucím

Ačkoliv se vztah Čechů k vlastní vládě podle Eurobarometru od loňského roku opět trochu zlepšil, průměrná 27,5% důvěra za posledních deset let, je v kontextu EU stále nízká. Vláda ale není jedinou institucí, které Češi nevěří. Kromě šestnáctého místa v důvěře vládě nám totiž patří stejná pozice i u vnímání nezávislosti soudů či v případě korupce. 

„Důvěra vládě je do určité míry spojena s úrovní ekonomického růstu. V dobách, kdy se zemi daří, bývá podpora a důvěra ve vládu vyšší. Naopak v případě poklesu ekonomiky a zhoršení životních podmínek obyvatel klesá i jejich důvěra. V Česku byl tento trend patrný jak v období finanční krize z roku 2008, tak s příchodem koronavirové pandemie,“ říká Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny.

Nízká důvěra vládě je v EU standardní

Propojení ekonomické situace a důvěry vládě je klíčové i podle Jana Červenky z Centra pro výzkum veřejného mínění. „Obecně platí, že důvěra vládě i dalším institucím je silně propojená s hodnocením ekonomické situace, se spokojeností s politickou situací a samozřejmě se stranickými preferencemi. Na počátku 90. let v tehdejší porevoluční euforii existovala velmi vysoká důvěra ve vztahu k prezidentovi, vládě i tehdejšímu parlamentu. Vysoká hladina důvěry nevydržela dlouho, už v průběhu let 1991 a 1992 byl hlavně u parlamentu a vlády patrný pokles.“ 

„Důvěra vládě nicméně výraznější erozi vzdorovala až do roku 1997, kdy nastal nejen v důvěře k institucím, ale v celkovém nazírání na vývoj a situaci v zemi ze strany veřejného mínění prudký zvrat. U části veřejnosti, která do té doby žila v představě o středoevropském ekonomickém zázraku, se tehdy dostavila hluboká deziluze a dřívější optimistickou porevoluční euforii vystřídal hluboký despekt a nedůvěra k politické reprezentaci obecně. Od té doby se důvěra vládě až na výjimky vždy pohybovala hluboko pod 50 % a i 40 % výrazněji překračovala málokdy, a obvykle jen krátkodobě,“ doplňuje Červenka.

Současná 30% důvěra české vládě ale v Evropě není ničím výjimečným, průměr vládní důvěry v EU nyní vychází na 32 %. „Obvykle jsme mohli pozorovat, že je ve Skandinávii a v západní Evropě důvěra k vládě vyšší a v jižní a východní Evropě nižší. Ovšem i v těch zemích, kde se důvěra vládě zpravidla pohybuje na vyšší úrovni než v našich končinách, se občas situace vyvine jinak. Například ve Švédsku, Nizozemsku, Rakousku, a hlavně ve Francii nyní velmi výrazně převažuje nedůvěra k vládě nad důvěrou,“ komentuje Jan Červenka.

Svoboda tisku se v Česku zlepšuje

Podle posledních dat Reportérů bez hranic se v Česku ale výrazně zlepšila svoboda tisku.. „U médií jsou vnímání svobody a důvěra tisku spojeny s úrovní mediální gramotnosti, která je v Česku průměrná. V mediální gramotnosti jsou na špici severské státy, které zároveň vedou žebříček svobody tisku a důvěře vládě a institucím. V případě Česka došlo v hodnocení svobody tisku k velkému zlepšení. Z celosvětově 40. místa v roce 2021 jsme se za loňský rok posunuli na 20. pozici,“ doplňuje Tereza Hrtúsová z České spořitelny.