Kvalita vzdělávání a výzkumu

Co do kvality vzdělávání a výzkumu si Česko meziročně polepšilo hned o dvě příčky na mírně nadprůměrné 12. místo v rámci EU. Kolem evropského průměru se Česko drží napříč všemi dosavadními ročníky Indexu prosperity. „Nejvyšší kvalitu vzdělávání a výzkumu nadále najdeme v severských státech. Nejhorší stav v daných oblastech tradičně panuje v oblasti Balkánu, poslední trojice sestává z Rumunska, Bulharska a Řecka, které se v podprůměrných číslech pohybují prakticky ve všech sledovaných indikátorech,“ popisuje analytička Evropy v datech Hana Vincourová.

Česko táhne nahoru především skutečnost, že podle posledního mezinárodního žebříčku PISA lépe než čeští žáci ovládají čtení, matematiku a přírodní vědy studenti pouze v Estonsku, Irsku, Finsku a Polsku. Stydět se Češi nemusejí také v oblasti digitálních dovedností – s podílem přes 35 % lidí, jejichž digitální gramotnost je nad rámcem základů se řadíme v EU na 8. příčku z celkových 27 států. Stejná pozice Česku patří také při hodnocení spolupráce firem s vysokými školami. Naopak nadále máme jeden z nejnižších podílů lidí s diplomem, malá část dospělých se dovzdělávává a podprůměrní jsme s hodnotou 4,5 % také co do podílu výdajů na vzdělávání na HDP. Švédsko na vzdělávání pro porovnání alokuje 7,2 %.

Podíl výdajů na vzdělávání na HDP v Česku dosahuje 9. nejnižší hodnoty v EU

Podíl výdajů ze státního rozpočtu putujících na vzdělávání na HDP Česka od roku 2021 klesal. V roce 2023 se podle Eurostatu hodnota dále snížila na 4,5 %. Co do pořadí jsme si pak meziročně pohoršili z 13. dokonce až na 18. pozici, předběhli nás sousedi Rakousko, Slovensko a Polsko, ale také Chorvatsko, které se zvedlo z 15. příčky na 8. v EU. Co do objemu financí určených na vzdělávání vzhledem k HDP se tak Česko zařadilo pod unijní průměr 4,9 %.

Vláda přitom ve svém programovém prohlášení klade důraz na potřebu získat pro školství více finančních prostředků, a za cíl si stanovuje dosáhnout u výdajů na vzdělávání alespoň průměru zemí OECD. Takové srovnání pro roky 2022 až 2025 zatím není dostupné, dle posledních dat z roku 2021 to nicméně rovněž bylo 4,9 %. „Je pravděpodobné, že do konce funkčního období vlády se tento cíl programového prohlášení vlády dosáhnout nepodaří,“ přiznává mluvčí ministerstva školství Veronika Lucká Loosová a dodává, že nepříznivý vývoj souvisí zejména se zhoršující se bezpečnostní situací v Evropě i ve světě, energetickou krizí či inflací. „Pokud nicméně odhlédneme od porovnávání těchto výdajů ve vztahu k HDP, mezi lety 2021 a 2025 se výdaje rozpočtové kapitoly školství ve státním rozpočtu bez prostředků z fondů EU zvýšily z 226 miliard na 270 miliard korun,“ upozorňuje Lucká Loosová.

Lépe si v unijním porovnání Česko vede s množstvím peněz, které tečou ze strany firem, státu, vysokých škol i neziskových organizací do výzkumu a vývoje. Ačkoli nám v tomto ohledu napříč ročníky zůstává 10. pozice, menší ochotu investovat do rozvoje značí fakt, že se meziročně snížil podíl těchto výdajů na HDP ze 2 na 1,8 %. Ve vedoucím Švédsku je přitom podíl hned dvojnásobný.

Až 35 % Čechů se může chlubit tím, že jsou pokročilými digitálními uživateli

V Česku znatelně přibylo lidí s pokročilými digitálními dovednostmi. Polepšili jsme si o celých 7 pozic na 8. příčku v evropské sedmadvacítce, což představuje v aktuálním pilíři vůbec největší pozitivní změnu. Češi si polepšili i v porovnání s předchozím ročníkem – zatímco v rámci indexu DESI 2023 oplývalo digitálními dovednostmi nad rámec základů 24 % Čechů, v DESI 2024 podíl dosahuje již přes 35 % dospělých, a nacházíme se tak s přehledem nad unijním průměrem 27 %. Pod pokročilé digitální dovednosti spadají informační a datová gramotnost, dovednosti v oblastech digitální komunikace a spolupráce, tvorba digitálního obsahu, bezpečnost a řešení problémů v digitálním prostředí.

I přes dobré výsledky máme na čem pracovat, jak ukazuje úroveň digitálních dovedností v Nizozemsku, kde je digitálně zdatná dokonce více než polovina dospělé populace. Konkrétně programování, jedné z nejnáročnějších digitálních dovedností, se v roce 2023 věnovalo 11,7 % Nizozemců. V Česku jsme mohli podle ČSÚ najít 6,5 % lidí ovládajících programování, což odpovídá průměru EU.

Z dospělých Čechů se vzdělával každý devátý, příliš věříme počátečnímu vzdělání

V kontrastu s pokrokem u pokročilejších digitálních dovedností Česko oproti mnoha evropským státům zaostává v množství dospělých lidí, kteří se v posledním měsíci před sběrem dat dodatečně vzdělávali v rámci různých programů či kurzů. Podíl se sice v tuzemsku podle Eurostatu meziročně zvýšil o 0,8 procentního bodu na 9,1 % a od propadu v době pandemie stále narůstá, přesto nám patří až podprůměrná 19. příčka. Jde tak pro nás o jeden z nejslabších indikátorů. Nejčastěji se i po 25. roce dovzdělávají a rekvalifikují seveřané, nejaktivnější jsou z pohledu vzdělávání s hodnotou 34,5 % Švédové. Že systém vzdělávání dospělých v Česku nefunguje tak špatně, nicméně naznačuje výsledek Bulharska, kde se vzdělávání účastní pouze 1,5 % dospělých.

Nižší míry účasti na dalším vzdělávání jsou pro Čechy i v mezinárodním srovnání typické dlouhodobě. „Důvody jsou nepochybně historické. Víra v kvalitu počátečního odborného vzdělávání vede k přesvědčení, že kvalifikace získaná ve škole postačí pro celý profesní život,“ domnívá se Miroslav Procházka z Národního pedagogického institutu (NPI).

Další faktory mají ekonomickou povahu. „Nízká cena práce nestimuluje firmy k technologickým inovacím. Je krátkodobě výhodnější zaměstnat více levných pracovníků, než inovovat a zaměstnávat pak méně kvalifikovanějších, ale dražších lidí. To má mimo jiné vliv i na dlouhodobě nízkou míru nezaměstnanosti, která pak v návaznosti nevytváří tlak na zaměstnance a jejich potřebu změny či zvýšení kvalifikace. Když k tomu připojíme nízkou veřejnou podporu pro další vzdělávání, je výsledek takový, jaký je,” vysvětluje Procházka.

Také podle Dany Brandenburg z Nadace České spořitelny další vzdělávání a dovzdělávání dospělých patří k tématům, kterým není v české společnosti dlouhodobě věnovaná pozornost: „Pracovní trh se přitom velmi rychle proměňuje a nároky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zejména v oblasti digitálních technologií –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jsou čím dál vyšší, přičemž pro další uplatnění nebo při změně zaměstnání je zásadní držet krok. Neochotu dále se vzdělávat ale mohou ovlivňovat i v Česku dlouhodobě zažitý přístup, že žádná škola vám nedá to, co praxe, nebo nedostatečná podpora zaměstnavatelů v dalším vzdělávání zaměstnanců.“ Právě i na celoživotní vzdělávání a podporu vzdělávání dospělých se chce Nadace České spořitelny v budoucnosti zaměřit.

Miroslav Procházka z NPI vidí jako problematické také nerovnoměrné financování vzdělávání, které některé profese zvýhodňuje: „Zhruba polovině populačního ročníku zajistí veřejné zdroje studium až do úrovně vysoké školy – tedy 16, 18 i 19 let. Té druhé polovině ale jen 12 nebo 13 let. Tito lidé se přitom také potřebují pro svou profesi i občanský život dále vzdělávat, jenom vše nekoncentrují do prvních let života,“ namítá. To by mohly pomoci řešit tzv. individuální vzdělávací účty. Systémy účtů už v řadě států fungují, například ve Francii či Finsku; peníze do nich tečou ze státních rozpočtů nebo soukromých zdrojů. Systém účtů ale nemusí stačit. Pokud jeho případné zavedení nebude doprovázet významné navýšení prostředků pro další vzdělávání a stimulační prvky pro zaměstnavatele i jednotlivce, jeho vliv na míru účasti bude zanedbatelný.

Češi stojí pouze za 7 % procenty vynálezů patentovaných v ČR

I přes meziročně nižší podíl prostředků na vývoj a výzkum v Česku přibylo meziročně v přepočtu na milion obyvatel udělených patentů, o které zažádali Češi přes národní přihlášky či skrze mezinárodní patentní systém PCT (The Patent Cooperation Treaty). Zatímco v předešlém ročníku Indexu na milion Čechů připadlo 103 takto udělených patentů, v letošním se dle databáze Světové organizace duševního vlastnictví počet zvýšil na 126. Takový nárůst Česku zajistil polepšení v rámci žebříčku, Češi byli co do v přepočtu udělených patentů již ne 17. v EU, ale jen 15. Lucemburčané jsou napříč dosavadními ročníky Indexu v otázce vynálezů schválených na základě národních a PCT přihlášek nejvýkonnější, na jeden milion obyvatel zde vychází 3 325 udělených patentů.

Naopak setrvale klesající trend vykazuje počet českých přihlášek k tuzemskému Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV ČR). V roce 2013 bylo takových vynálezů u úřadu registrováno 938, v roce 2024 už počet podání od tuzemských přihlašovatelů dosahoval pouze 463. Nejpatrnější je přitom propad ze strany vysokých škol. Ač to může být překvapivé, v případě univerzit nemusí jít automaticky o zhoršení situace, jak vysvětluje tajemník Asociace výzkumných univerzit Lukáš Palko: „Celkově nevnímáme sestupný trend počtu českých patentových přihlášek negativně, protože lze za ním vidět upřednostnění kvality před kvantitou.”

Zatímco na počátku předešlé dekády bylo pro školy systémově výhodnější podávat vyšší množství patentů, a to i na vynálezy bez vyšší přidané hodnoty, v současnosti podmínky na kvalitu kladou mnohem větší důraz. Svou roli v poklesu podávaných přihlášek má také časová tíseň. „Projekty vyžadují implementaci chráněných vynálezů, což v časovém rámci realizace projektu nejde stihnout. Aby vědci patentování stihli, museli by patentovou přihlášku podat hned po zahájení projektu. Ta by však logicky nevycházela z výstupů daného projektu, ale nějakého předchozího, což by ovšem nesplnilo podmínky projektu,” namítá Palko. V současnosti tedy univerzity žádají o patenty u technologií s opravdovým komerčním potenciálem, které nemá smysl chránit pouze na českém území. „Proto jsou ochráněny přímo skrze přihlášku k evropskému (EP) nebo mezinárodnímu patentu (PCT), ve které se pak dál pokračuje v národních řízeních,” uzavírá.

Nejvíce domácích přihlášek u ÚPV ČR s podílem 19 % pocházelo dle dat úřadu v roce 2024 z oborů doprava a skladování. „Oblast měření a optiky se podílela z 8,4 %, o patenty v oblasti zdraví a zábavy se dále jednalo v 7,6 %. Přes 5 % připadlo na motory a čerpadla,” dodává Jana Engelová Pavková z ÚPV ČR. Drtivou většinu patentů udělených pro území Česka získávají dlouhodobě vynálezy ze zahraničí, loni z celkového počtu 5 692 patentů udělených či validovaných ÚPV ČR mělo český původ pouze 7 %. Navzdory meziročnímu polepšení v rámci Indexu prosperity pak platí, že dlouhodobě Češi nejsou s přihlašováním vynálezů příliš aktivní doma ani v zahraničí.

Že to v Česku pokrok nemá úplně jednoduché, ukazuje také náš unijně mírně podprůměrný inovační potenciál. Hodnota indikátoru globální index inovací, v rámci kterého organizace WIPO výsledné skóre počítá mimo jiné na základě stavu institucí, infrastruktury či lidského kapitálu a ekonomické přívětivosti z pohledu výzkumu, zůstala meziročně takřka stejná, a to kolem 44 bodů. Nejlepší podmínky pro vznik vynálezů a nových řešení panují ve Skandinávii; Švédsko bylo ohodnoceno 64,5 a Finsko 59,4 body, a schopnost generovat inovace tak přispívá k celkovému dobrému stavu vědy a rozvoje v těchto státech.

Dvě třetiny mladých lidí v Česku nemají vysokoškolský titul

Pověst Česka jako jednoho z evropských států, kde najdeme vůbec nejnižší podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, se Česka právem může držet nadále. Mezi mladými lidmi ve věku 25 až 34 let měla v roce 2024 podle dat Eurostatu vystudovanou vysokou školu pouze třetina. Procenta mladých vysokoškoláků tak byla nižší už jen v Maďarsku, Itálii a Rumunsku a Česko si v tomto ohledu vede v pilíři věnovaném vzdělávání a výzkumu vůbec nejhůře.

Pokud jde o vysokoškolské vzdělávání, tak se Česku nedaří ani v počtu vysokých škol, které jsou tak kvalitní, že dosáhly v žebříčku World University Ranking na skóre 50 a více bodů. Na jeden milion obyvatel u nás vychází pouze 0,55 kvalitnější univerzity. Vysoká úroveň severského vzdělávání se pak potvrzuje i zde –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ milionu Finů pro porovnání odpovídá 1,26 univerzity, která vyšla jako kvalitní jak v oblastech výuky a výzkumu, tak v otázkách mezinárodní rozmanitosti a udržitelného hospodaření.