Pozice Česka v Evropě
23.
Úroveň bydlení
Podmínky na trhu s bydlením se v Česku opět mírně zhoršily, jsou již páté nejhorší v EU
Dostupnost bydlení a jeho kvalita se pohybují na 23. příčce v rámci evropské sedmadvacítky. Opět se tak podmínky pro bydlení po roce propadly o jedno místo, vyplývá to z analýzy Indexu prosperity a finančního zdraví. Na současné situaci se podepisují zejména rostoucí náklady na bydlení a jeho nedostupnost. Celkově má nějaký závažný problém s bydlením 1,6 milionu Čechů. Přestože bydlení zůstává finančně nedostupné, mírně se tato finanční dostupnost zlepšila – průměrný byt lze nyní získat za 13 průměrných ročních platů. Stále ale jde o jeden z nejhorších výsledků v EU. Podle odborníků se navíc jedná jen o krátkodobý výkyv.
Česko další rok v řadě zaznamenává mírný pokles v oblasti kvality a dostupnosti bydlení. Podle letošního Indexu prosperity a finančního zdraví odpovídají podmínky bydlení v tuzemsku až 23. pozici v rámci evropské sedmadvacítky. Meziročně si tak Česko pohoršilo stejně jako vloni o jednu příčku. Ačkoliv se tedy nejedná o výrazné zhoršení, jedná se již o pokles třetí rok v řadě.
„Podmínky bydlení v Česku zhoršují obvyklí podezřelí – vysoké ceny novostaveb, finanční nedostupnost, zdlouhavý proces stavebního řízení a nová výstavba celkově,“ komentuje výsledek analýzy Milan Mařík, analytik projektu Evropa v datech. „Zatímco třeba Švédi či Finové mohou koupit průměrně velký byt za 8 ročních platů, Češi jichpotřebují 13, což představuje 5. nejvyšší počet v EU.“
Za finanční nedostupností stojí především nedostatečná výstavba nových bytů. „Hrubý odhad ukazuje, že ročně potřebujeme postavit cca 50–60 tisíc nových bytů. Za posledních deset let jsme jich ale postavili něco málo přes 30 tisíc ročně. Proto dlouhodobě poklesla dostupnost bydlení měřená násobkem průměrných ročních příjmů k ceně průměrného bydlení,” vysvětluje hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil. V roce 2022 sice došlo k výraznému navýšení výstavby bytů, to se ale, jak Navrátil dodává, dlouhodobě neprojeví. „Sice jsme zaznamenali nárůst dokončených bytů v roce 2023 o 6 % v meziročním srovnání, nicméně letos opět klesá počet zahájené výstavby, což se projeví se zpožděním v poklesu dokončených bytů,“ dodává.
Data skutečně poukazují na mírné meziroční zlepšení. Ještě loni si totiž koupě bydlení vyžádala 15 průměrných ročních platů. Kromě krátkodobého navýšení výstavby bytů za tím stojí i vývoj cen mezd. „Snížení počtu potřebných platů je přirozeným důsledkem toho, že mzdy v české ekonomice v posledních letech neustále poměrně svižně rostou, zatímco u cen nemovitostí pozorujeme přibližnou stagnaci nebo jen velmi pozvolný růst,“ říká Michal Skořepa, makroekonomický analytik České spořitelny.
O polovinu dražší novostavby než v roce 2015
Dlouhodobě si ale zejména novostavby prošly poměrně strmým růstem cen. Průměrná cena se dnes pohybuje na hodnotách o 57 % vyšších než v roce 2015, přičemž se jedná o 6. nejstrmější růst z 27 členů EU.
Česko tak stojí vysoko nad eurounijním průměrem, jenž představuje 37% nárůst ceny novostavby. Například ve Francii za stejné období novostavby podražily o 9 %, na Slovensku pak o 16 % a v Německu o 41 %.
V Česku se zdvojnásobil počet domácností neschopných dostatečně topit
K celkovému zhoršení přispívají i rostoucí výdaje spjaté s bydlením, které komplikují Čechům bydlení. S nadměrnými výdaji na bydlení se v ČR potýká 9 % domácností oproti 6 % domácností, které uváděla předchozí data z roku 2021.
Nárůst cen se týká zejména topení. Počet českých domácností, které nemohou dostatečně topit, se meziročně zdvojnásobil na 6 %. Jakkoliv se nejedná o příznivou situaci, stále se jsme pod eurounijním průměrem, který činí 9 %.
Rostoucí náklady na bydlení, které výše často ženou ceny za energie, u nás ale spadají mezi nejzávažnější problémy v oblasti bydlení, s kterými se v poslední době potýkáme. „Domácnosti, které platí víc jak 40 % svých příjmů za bydlení jsou současně v energetické chudobě. Mnoho lidí v Česku žije v prostorách s vysokou energetickou náročností anebo nevhodným typem vytápění. Nejenom, že se zvyšuje podíl domácností, které vynakládají za své bydlení 40 % a víc svých příjmů, roste nám podíl těch, kteří za bydlení platí víc než 50 %, a dokonce 70 % příjmů. Víc než 70 % příjmů za bydlení v ČR platí až 115 tisíc osob,“ poukazuje Barbora Bírová, ředitelka Platformy pro sociální bydlení. Průměrně pak domácnosti na výdaje spjaté s bydlením vyloží 26 % svých příjmů, což odpovídá 6. nejvyššímu podílu v EU.
62 000 dětí žije v bytové nouzi
Nějaký závažný problém s bydlením má nyní 1,6 milionu obyvatel ČR, vyplývá to ze Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 Platformy pro sociální bydlení. „Krize bydlení se ve svých nejostřejších obrysech ukazuje pro ty nejohroženější – pro 62 000 dětí, které jsou v bytové nouzi i pro 9 700 seniorek a seniorů v bezdomovectví. To jsou skutečně obrovská čísla. V Česku se dědí chudoba i ta nejextrémnější forma sociálního vyloučení – bezdomovectví. Mnoho dětí se rodí do bytové nouze. Mnoho seniorek a seniorů umírá v bytové nouzi,“ dodává Bírová.
Rostoucí náklady se podepisují i na stavu domů a bytů. Data totiž ukazují, že ten se během posledních tří let zhoršil. Narostl například počet domácností, do kterých zatéká, a to ze 7 % na 9 %, Dlužno nicméně dodat, že se stále jedná o 9. nejnižší podíl v EU.
V Česku přibývá bytů, na 1 000 obyvatel jich připadá 509
Jednou ze dvou oblastí, které se v rámci bydlení zlepšily, jsou investice do rezidenční výstavby. Na tu u nás připadne 6,2 % HDP, tedy 5. nejvyšší podíl HDP v Evropské unii.
Tyto zvyšující se investice do výstavby obytných domů se již podepisují na velikosti bytového fondu v Česku. Ten podle nově zveřejněných dat za rok 2021 čítá 509 bytů na 1 000 obyvatel, tedy 16. nejvyšší počet v evropské sedmadvacítce. Podle předchozích dat, která popisovala situaci ještě v roce 2015, tehdy na 1 000 obyvatel v Česku připadalo 408 bytů, což byl jeden z nejhorších výsledků v EU. Jak již bylo nicméně zmíněno výše, celkově ale český bytový fond zůstává hluboce poddimenzovaný.
Dalšímu nárůstu počtu nových bytů brání i délka stavebního řízení, která zdaleka přesahuje evropský průměr. Česko má nadto jeden unikát, který obecně ovlivňuje rozvoj obcí, a to největší počet municipalit v EU. Na tisíc obyvatel jich u nás připadá 58 oproti eurounijnímu průměru 13 samospráv na tisíc obyvatel. „To na jedné straně dává lidem možnost mít své politické zástupce skutečně velmi blízko, mít reálný vliv na rozhodování o své obci. Na druhé straně řada větších agend – jako školy, zdravotní péče, regionální doprava apod. – možnosti obcí přesahuje. Vyžaduje sdílení zdrojů a nadobecní spolupráci a musí se řešit na vyšší úrovni,“ objasňuje Jan Školník, ambasador Druhé ekonomické transformace.
Vysoký počet samospráv vede v průměru k jejich menší velikosti, a tak i menší administrativní síle, která může komplikovat jejich rozvoj. Největší překážku ale představuje spíše systém jako takový než vysoký podíl samosprávných jednotek. Jak dodává Školník: „Problém není v tom, kolik jich (obcí, pozn. red.) je, ale jak celá struktura samosprávy a státní správy funguje. Pracovně mluvíme o tom, že je vlastně potřeba jak decentralizovat, tak defragmentovat. Mezi kraji a obcemi zeje příliš velká propast. Kraje fungují spíš jako prodloužená ruka státu než jako svébytné politické celky. Návrat k okresům není úplně žádoucí ani myslitelný, ale je potřeba podpořit nějakou funkční podobu nadobecní spolupráce bez toho, že bychom diktovali, jak přesně to má proběhnout – ostatně v praxi dochází přirozeně k obojímu: jak ke slučování některých obcí, tak k vytváření svazků mezi obcemi.“
