Index prosperity Česka 2024

V celkovém srovnání prosperity sedmadvaceti unijních států nejnovějšího Indexu prosperity Česka jsme se meziročně propadli o jedno místo na šestnáctou příčku. Na ploše deseti pilířů spojených s prosperitou, jako je ekonomika, vzdělávání a výzkum, trh práce nebo životní prostředí obecně platí, že nejlepší podmínky pro život nabízí severské státy. Ani ty ale nejsou bezproblémové. První Švédsko se kupříkladu může dlouhodobě chlubit nejsilnější ekonomikou, nejlepším přístupem ke vzdělávání a výzkumu nebo kvalitním životním prostředím, ale v infrastruktuře či bezpečnosti sklouzává k průměru. 

Po Švédsku a Dánsku se na symbolické stupně vítězů poprvé dostalo i sousední Rakousko, kterému se meziročně podařilo zvýšit životní úroveň napříč téměř polovinou indikátorů. „Opačný proces nastal v Česku, kde jsme se naopak v šesti z deseti pilířů propadli, což nás ve srovnání prosperity posunulo blíž k východním státům, které zaujímají pozice na opačném konci srovnání,“ vysvětluje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech. Jde především o Řecko na posledním místě, Bulharsko na předposledním a trojici nejméně prosperujících států podle loňských dat uzavírá na 25. místě Slovensko. Propad o jednu příčku není v celkovém pohledu takový problém, nicméně ještě v roce 2021 nám patřilo třinácté místo, což už poukazuje na potenciální hrozbu.

Nedostupnost bydlení nejvíce zasahuje mladé

V Česku je dlouhodobě nejproblematičtější oblastí bydlení. Jeho cena, délka stavebního řízení, vysoké výdaje na chod domácnosti či drahé novostavby znemožňují Čechům bydlet dle jejich představ. V každém z těchto indikátorů se řadíme mezi šest nejhorších států. Situaci nepomáhá ani největší roztříštěnost municipalit napříč unií, a zatímco v předchozích letech jsme se mohli spolehnout alespoň na výhodnost nájemního bydlení v porovnání s vlastním, v roce 2024 jsme se i v tomto ohledu propadli podle serveru Numbeo k průměru. 

Podle Martina Luxe ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR dopadá bytová krize nejvíce na mladé. „Mladí lidé, resp. všichni ti, kteří nemají vlastní bydlení a jejichž rodina jim v tomto ohledu ani nemůže pomoci. Bez finanční podpory rodiny je získání vlastního bydlení stále více jen nedosažitelným snem. A nájemní bydlení dosud příliš jistot nenabízí.“

Tvrdý dopad situace kolem bydlení na mladé potvrzuje i Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny. „Zhruba tři čtvrtiny domácností v Česku žijí ve vlastním bydlení. Z nedávného průzkumu ČSÚ vyplynulo, že s bydlením je v Česku spokojeno 92 % domácností. Horší je to s dostupností bydlení pro lidi, kteří si teprve vlastní byt nebo dům chtějí pořídit. Stávající situací na trhu s bydlením jsou nejvíce ohroženi mladí lidé, kteří nemají možnost získat vlastní bydlení s pomocí rodiny – ať už dědictvím, či finanční pomocí. Druhou skupinou jsou senioři, zejména ti, kteří žijí sami v nájmu za tržní cenu.“ Obnova bytového fondu navíc podle analytičky neodpovídá poptávce a vývoji populace. „Neexistují mechanismy či omezení pro nákupy nemovitostí občany v rámci i mimo EU. Investiční byty také často zůstávají prázdné. Pouhá změna v oblasti stavebního řízení dostupnost důstojného bydlení pro mladé pracující rodiny nezajistí,” doplňuje Tereza Hrtúsová.

Investice do bytového fondu rostou, řešení bytové situace však musí být podle odborníků komplexnější

Najde se však i několik indikátorů, ve kterých jsme si v rámci bydlení polepšili. Výrazně posílily investice do rezidenční výstavby, čímž se začíná zvyšovat i počet domů a bytů na tisíc obyvatel. Růst bytového fondu však vždy neznamená, že bydlení začne zlevňovat. Například v Dánsku, kde stojí zhruba stejný počet bytů na počet obyvatel jako v Česku, vychází pořízení vlastního bydlení zhruba na polovinu – 7 ročních platů oproti 13. I proto nám v pilíři Úroveň bydlení přísluší až 23. místo. 

Řešení rozhodně není jednoduché a určitě nestačí vyřešit pouze jeden problém, ale je potřeba se k problematice bydlení postavit komplexně, jak ostatně naznačuje i Martin Lux: „Vedle rychlejšího povolování staveb a uvolnění regulací v oblasti bytové výstavby také vyrovnat státní podpory vlastnického a nájemního bydlení – tedy například i zrušit daňový odpočet úroků u úvěrů na bydlení – posílit jistoty v nájemním bydlení, zdanit výrazně více prázdné a spekulativně držené rezidenční nemovitosti pomocí vyšší daně z nemovitosti nebo daně z kapitálového zhodnocení, analyzovat koncentraci držby pozemků určených k zástavbě a koncentraci kapitálu u výroby stavebního materiálu a stavební produkce a zasáhnout v případě prokázaného tržního selhání, a v neposlední řadě podpořit větší bytovou výstavbu obcí, družstev a neziskového sektoru v oblasti dostupného nájemního bydlení,“ vysvětluje sociolog.

Nutno dodat, že jsou i na půdě Česka výrazné regionální rozdíly. I proto jsme Index prosperity rozšířili na úroveň českých mikroregionů, kde jsme se zaměřili i například i na počty dokončených bytů v jednotlivých obcích s rozšířenou působností. Nejlépe si v tomto ohledu vedou Střední Čechy, zejména Poděbrady, kde na tisíc obyvatel vychází podle dat Českého statistického úřadu 18,76 dokončených bytů. Silné jsou ale i mikroregiony v Jihomoravském kraji, zejména Pohořelice, které v tomto srovnání skončily druhé, Slavkov u Brna či Mikulov.

Česku chybí obnovitelné zdroje energie

Česko také trápí špatný stav životního prostředí a nedokáže vytvořit dobré podmínky pro podnikání, v obou oblastech nám připadlo 22. místo. V případě prostředí pro život nás trápí vysoké emise, a to zejména z vytápění, využívání půdy a lesnictví (ačkoliv se podle letošních dat situace zlepšuje) i celkovém přepočtu emisí skleníkových plynů na obyvatele. „Hlavním důvodem vysokých emisí na obyvatele je fakt, že máme druhý nejvyšší podíl průmyslu na tvorbě HDP v EU a jedná se do značné míry o energeticky a emisně náročná průmyslová odvětví. Zároveň stále přetrvává vysoký podíl fosilních paliv na výrobě a spotřebě energie a Česko je nadále jedním z největších vývozců elektřiny v EU,“ vysvětluje Veronika Krejčí, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí. 

Stále se nám zároveň nedaří zvedat podíl obnovitelných zdrojů v energetice, a to i přesto, že má Česko například pro větrnou energii poměrně dobré předpoklady. Právě obnovitelné zdroje budou totiž Česku chybět v již probíhající transformaci energetiky. „Aktuálně probíhá masivní dekarbonizace energetiky s cílem úplného odchodu od využívání uhlí v energetice do roku 2033. Hlavním nástrojem je podpora z Modernizačního fondu pro modernizaci energetiky, teplárenství a rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Těch by podle Politiky ochrany klimatu mělo přibýt nejméně 8 GW instalovaného výkonu solárních a 1,2 GW instalovaného výkonu větrných elektráren do roku 2030. Po roce 2035 by měly k dekarbonizaci energetického mixu přispět rovněž nové jaderné zdroje,“ nastiňuje Veronika Krejčí.

Posun by podle MŽP měl nastat i díky vysokým investicím do životního prostředí, využívání hromadné dopravy či jednotlivým programům na podporu úsporných energetických opatření jako je Nová zelená úsporám.

Ceny elektřiny, nedostatek startupů a nedostatečná tržní kapitalizace škodí podnikatelskému prostředí

U podnikatelského prostředí trh naráží na nedostatek startupů, zahraniční firmy, které ukrajují vysoký podíl přidané hodnoty, na nízkou kapitalizaci pražské burzy, která odrazuje potenciální investory i na obecně nízkou míru vzniku nových podniků. Pokud bychom se zaměřili na to, kde je v Česku největší množství podnikatelů, jednoznačně vede v přepočtu na obyvatele Praha se 152 podnikateli na tisíc obyvatel a velmi dobře jsou na tom i mikroregiony ve Středočeském kraji jako Říčany, Černošice nebo Sedlčany. Za zmínku ale stojí i Jilemnice v Libereckém kraji, kde tento poměr vychází na 131.

Ránu podnikatelům zasadily i rostoucí ceny elektřiny, které za tři roky vzrostly až na trojnásobek. Cesta k levnější elektřině může mimo jiné spočívat i v již zmíněném zavádění obnovitelných zdrojů. „Vybudování vlastních zdrojů elektřiny, dnes nejčastěji fotovoltaiky, může firmám snížit faktury za elektřinu, ale také zajistit bezpečnost dodávek. Důležité je ale přemýšlet o takových investicích komplexně a nespoléhat na soláry na střeše ve chvíli, kdy máte velké mezery v energetické účinnosti,“ říká Kateřina Novotná, šéfredaktorka portálu Byznys a udržitelnost a dodává, „udržitelnost s podnikáním určitě může jít ruku v ruce a řada firem touhle cestou jde bez ohledu na legislativní požadavky. Například startupy mají často udržitelnost ve svém DNA, důležité jsou ale i malé kroky ve velkých firmách. Drobné změny jako je například větší využití druhotných surovin nebo omezení obalů, ve výsledku představují velký dopad.“  

Největší propad čekal Česko v digitalizaci a infrastruktuře

Nejzásadnější změna nastala oproti předchozímu ročníku u Digitalizace a infrastruktury, kde jsme se z desátého místa v roce 2023 propadli na šestnáctou příčku. Dlužno ale dodat, že zde došlo k úpravě některých sledovaných proměnných, a to buď ze strany institucí, která primární data sbírají, nebo jsme museli zdroj dat vyměnit za jiný kvůli ukončení průzkumu. 

Například v oblasti digitalizace státní správy se pozměnila metodika vyhodnocování Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI), čímž jsme se z lehce podprůměrného 17. místa dostali na předposlední pozici se skóre 487,3 ze 700 bodů. Estonsko, které ekonomové často používají jako vzor, kterému bychom se mohli blížit, v této kategorii získalo pro srovnání 660,6 bodů. 

Horší pokrytí vysokorychlostním internetem má jen Řecko

Propojení infrastruktury a digitalizace není v analýze Indexu prosperity samoúčelné, jelikož bez jednoho nemůže fungovat druhé. Naprosto zřejmým příkladem je pokrytí fixním vysokorychlostním internetem, který představuje základ pro digitalizaci služeb, a to jak těch soukromých, tak těch veřejných. Právě v tom Česko velmi výrazně zaostává – 53,7 % plochy, na které se lze připojit k vysokorychlostnímu internetu nám v tomto indikátoru vyneslo předposlední místo před Řeckem, které má kvůli své ostrovní geografii situaci velmi ztíženou. Oproti tomu v mobilním pokrytí jsme na tom velice dobře, jelikož k 5G sítím má přístup na 96 % české populace.

Jak uvádí Zdeněk Bumbálek ze společnosti T-Mobile, právě vysokorychlostí optické sítě hrají v rozvoji digitalizace naprosto klíčovou roli: „Jsou nejen základem moderní infrastruktury, ale i předpokladem pro konkurenceschopnost, inovace a zajištění dostupnosti digitálních služeb napříč celým územím České republiky. Umožňují rychlý a spolehlivý přenos dat, který je zásadní pro digitalizaci státní správy, rozvoj eHealth, chytrých měst, vzdělávání i pro podnikání. Bez nich není možné reálně rozvíjet koncepty jako Průmysl 4.0, chytré domácnosti nebo vzdálenou práci a výuku,“ vysvětluje ředitel programu výstavby FTTH sítí a dodává, „výhodou optických sítí je navíc jejich nízká energetická náročnost, vysoká spolehlivost a dlouhá životnost. Jedná se o investici do infrastruktury, která bude držet krok s technologickým vývojem i za desetiletí.“

Největší počet optických přípojek na obyvatelstvo se nachází především v regionech s těžební historií

Překvapivé zjištění pak přináší regionální pohled na optický internet. Největší počet aktivních přípojek na obyvatele totiž nenajdete v Praze, ale v některých mikroregionech posttěžebních krajů. Český Těšín a Havířov v Moravskoslezském kraji nebo Kadaň v Ústeckém patří mezi obce s rozšířenou působností, kde je podíl přípojek na obyvatelstvu nejvyšší, ale dobře jsou na tom i další mikroregiony v těchto krajích i na Jižní Moravě. „Důvodů je hned několik,“ tvrdí Zdeněk Bumbálek a dodává, „především se jedná – hned po Praze a Středočeském kraji – o nejlidnatější oblasti Česka, což zvyšuje atraktivitu těchto regionů pro výstavbu moderní telekomunikační infrastruktury. Zásadní roli hraje i struktura bytového fondu: v těchto krajích se nachází velká koncentrace bytových družstev, u kterých je proces získání souhlasu s výstavbou FTTH sítě výrazně jednodušší než u měst s vysokou fragmentací vlastnictví, kde je potřeba individuálně jednat s vysokým počtem vlastníků nebo SVJ.“ Podle Zdeňka Bumbálka je klíčový i aspekt evropských dotací, které do těchto regionů směřovaly na obnovu infrastruktury.

Vyšší míra pokrytí vysokorychlostním internetem může těmto krajům zásadně pomoci, jak ostatně potvrzuje i Zdeněk Bumbálek. „Umožňuje nejen kvalitnější život obyvatelům, ale i rozvoj podnikání, přístup k digitálním službám, vzdělávání a práci na dálku. Pokud bude tento trend nadále pokračovat a bude podpořen cílenými investicemi, může se jednat o významný nástroj ke zvýšení prosperity a snižování rozdílů mezi regiony.“

K nejvýraznějšímu zlepšení došlo v oblasti finančního zdraví

Existují ale i oblasti, ve kterých jsme si naopak výrazně polepšili. Jednou z těch nejvýraznějších je Finanční zdraví, kde jsme se z 13. příčky v roce 2022 a 12. příčky o rok později posunuli na 9. místo ve srovnání 27 eurounijních zemí. Může za to kombinace několika faktorů včetně faktu, že ve většině ukazatelů polepšili, nebo jsme alespoň zůstali na původních hodnotách. 

Nejvýraznější posun v umístění nastal v oblasti úspor. V ostatních státech totiž zdražování a inflace zasáhly úspory tamních obyvatel razantněji, což relativně stabilní kapsy Čechů posunulo blíže ke špičce srovnání. Podobný scénář se pak opakoval i u dalších indikátorů Finančního zdraví – dokážeme včas splácet účty a málo z nás například trpí sociální a materiální deprivací.

„Míra úspor domácností vzrostla oproti svému dlouhodobému průměru v období pandemie koronaviru, a to zejména domácnostem s vyššími příjmy. Zachování vyšší míry úspor i v dalších letech lze do jisté míry vysvětlit úrokovými sazbami, které se oproti ostatním zemím EU držely na vyšších hodnotách,” vysvětluje Tereza Hrtúsová z České spořitelny.

Ve zdraví a bezpečnosti jsme na špici EU

Nepatrný, ale pro Česko významný posun nastal i v oblasti zdraví a bezpečnosti. Už od prvního ročníku Indexu prosperity patřilo Česku „pódiové umístění“ a s každým dalším rokem jsme se posouvali blíž k vrcholu, kterého jsme vloni skutečně dosáhli. Prvenství nám patří díky zvládnuté ochraně proti kyberkriminalitě, velmi nízké kojenecké úmrtnosti či relativně dostupné lékařské péči. 

Prvenství ale neznamená, že je situace kolem bezpečnosti a zdravotnictví vyřešená. Stále máme 15. nejvyšší podíl obézní populace a pokud bychom k tomu přičetli i populaci s nadváhou, dopadneme ještě výrazně hůř. Dále méně než my investuje do obrany pouze osm unijních států a v 61,8 letech prožitých ve zdraví či 8,5 % HDP investovaných do zdravotnictví jsme veskrze průměrní.

Ačkoliv se informovanost o péči o zdraví podle Petra Smejkala, člena think tanku Ministr zdraví a hlavního epidemiologa IKEM vyvíjí správným směrem, převedení do praxe, zůstává často hudbou budoucnosti. „Délka života ve zdraví je pevnou součástí odborných i veřejných debat – to je pozitivní a první nutný krok. Abychom ale skutečně v Česku žili déle a ve zdraví, je zapotřebí posunout systém zdravotní péče na úroveň odpovídající 21. století. Každá oblast – prevence, digitalizace či udržitelnost financování – je stejně důležitá. Nejdůležitější ovšem je, aby pokrok skutečně nastal. V první řadě s ohledem na uživatele systému – pacienta a lékaře, resp. zdravotníka,“ uzavírá Petr Smejkal.