Pozice Česka v Evropě
8.
Stav ekonomiky
Česko je nejúspěšnější postkomunistickou ekonomikou. Umisťuje se daleko před Polskem – a to i přes nižší přidanou hodnotu
Česká ekonomika se umístila na 8. místě – v pátém ročníku Indexu prosperity a finančního zdraví tak zaznamenala dosud nejlepší výsledek v pilíři Stav ekonomiky. Naše země se může pyšnit komplexní ekonomikou, vysokou mírou robotizace či nízkým zadlužením i přes rozsáhlé investice. Polsko zůstává navzdory senzačním titulkům o ekonomickém vzestupu na předposledním místě. I tak se najde zásadní oblast, ve které za naším sousedem zaostáváme. Ačkoli se totiž Česko vyznačuje vysokými investicemi, příliš slavné to není s jeho přidanou hodnotou.
Dlouhodobě se daří Švédům, Němcům a Dánům
V prvním ročníku Indexu prosperity v roce 2022 se česká ekonomika umístila na 9. místě v evropské sedmadvacítce. V následujících dvou letech ale zaznamenala propad na 12. a následně 14. místo. Jak jsme psali v loňské edici, za nižším umístěním v Indexu stála především vysoká inflace po ruské invazi na Ukrajinu. Zde je vhodné dodat, že náš Index pracuje vždy s nejnovějšími dostupnými daty a ekonomické ukazatele se do reálného stavu propisují často až s dvouletým zpožděním.
Na prvních třech příčkách Indexu se konzistentně drží Švédsko, Německo a Dánsko. Mezi postkomunistickými zeměmi v EU ale má dlouhodobě nejlepší výsledky Česko – v ročnících 2022 a 2023 se umístilo na prvním místě, v ročnících 2024 a 2025 pak na místě druhém za Slovinskem. V letošním ročníku se opět vrátilo na první příčku.
Česko robotizuje a investuje, i tak vede v přidané hodnotě Polsko
„Namísto Slovinska se v Česku mnohem raději srovnáváme s Polskem. Určitě je to logické, naše ekonomiky mají například podobné podíly sektorů průmyslu a služeb na HDP. Celkový obraz ale zkreslují třeba časté titulky o rychlé výstavbě polských dálnic. Z těch se může zdát, že nás Polsko předhání. Srovnání české a polské ekonomiky v našem Indexu naopak ukazuje, že k tomu v tento moment nedochází,“ komentuje analytik Evropy v datech Adam Trunečka.
Polská ekonomika se dosud vždy umístila na 25. či 26. místě. Výrazný náskok má Česko především v robotizaci (216 robotů na 10 000 českých zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu oproti 81 v Polsku), míře investic vůči HDP (26,5 % oproti 17 %) či HDP na obyvatele (české HDP odpovídá 91 % průměru EU, polské pouze 78 %). Na rozdíl od Polska patří Česko k nejkomplexnějším ekonomikám v EU – laicky řečeno, Česko je páté nejlepší v EU ve „schopnosti vyrobit prakticky cokoliv“, zatímco Polsko se nachází až na místě 21. Česká ekonomika je díky tomu odolnější vůči negativním externím šokům.
Podle CEO společnosti TGS a ambasadora iniciativy 2. ekonomická transformace Pavla Diviše může tato komplexita po technické stránce pomoci Česku při probíhající zelené transformaci, na globální úrovni ale představuje i slabinu: „Schopnost ‚vyrobit téměř cokoliv‘ je obdivuhodná. Z hlediska globálně úspěšného obchodního modelu je však česká ekonomika příliš roztříštěná. Zelená transformace je hra pro globální hráče. Dobře je to vidět na příkladu větrné energetiky. Dokud se výkon turbín pohyboval kolem 1–2 MW, bylo Česko velmi úspěšné. Jakmile ale výkon a velikost zařízení výrazně vzrostly, přišli globální hráči a Evropa si trh neochránila. Proto ho ztratila. Výroba se přesunula tam, kde je levnější a současně co nejblíže místu instalace, typicky přímo v přístavu.“
Pokud se bavíme o tom, která ekonomika má větší přidanou hodnotu, náskok má bezesporu Polsko. V přidané hodnotě vývozu zaujímá s 66,7 % 11. příčku, zatímco Česko s 58,2 % je až sedmé od konce. To v praxi znamená, že když se do Česka a Polska přivezou součástky či suroviny ze zahraničí, a z nich se sestavuje výsledný produkt, polský podíl na jeho výsledné ceně je v průměru větší než český. Tuto skutečnost může ovlivnit třeba vlastní výzkum pokročilých technologií, duševní vlastnictví či míra specializace. Polsko tedy oproti Česku představuje větší „mozkovnu“ než „montovnu“, především co se týče exportu.
„Česko se chytilo do pasti subdodavatelského modelu. Jsme sice velmi dobří ve výrobě komponentů, máme vysoký podíl hi-tech vývozů, ale finální marži, značku a duševní vlastnictví drží někdo jiný. Polsko má výhodu většího vnitřního trhu, který přirozeně generuje více finálních producentů, ale i silnějšího kapitálového trhu, který umožňuje budovat vlastní kapitál a značky,“ vysvětluje David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.
Investujeme hodně, což nemusí znamenat, že správně
Pod dvacátým místem se Česko v metrikách o přidané hodnotě umisťuje konzistentně napříč ročníky. Nedá se přitom říci, že by Česko do své ekonomiky neinvestovalo – právě naopak. V míře investic vůči HDP (dohromady soukromých i veřejných) aktuálně zaznamenáváme nejvyšší hodnoty. Mezi největší „investory“ dokonce patříme dlouhodobě.
Analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová ale upozorňuje, že v Česku investice nemíří správným směrem: „Pro Česko je typický vysoký podíl investic do strojů a zařízení (36 %). Dánsko a Švédsko mají oproti ČR naopak výrazně vyšší podíl investic do nehmotného majetku typu patentů, ochranných známek či softwaru. V roce 2024 činil podíl investic do produktů duševního vlastnictví v Dánsku 30 % a ve Švédsku 29 % na celkových investicích, zatímco v Česku to byla stále necelá pětina (19 %).“
„My v podstatě kupujeme rychlejší běžící pásy, zatímco vítězové dneška investují do toho, co se na těch pásech bude vyrábět za deset let,“ dodává Navrátil.
Od ročníku 2022 můžeme pozorovat i proměnu u zahraničních investic. Česko se sice celou dobu drží zhruba v průměru EU – mezi 13. a 15. místem. I tak ale stav přímých zahraničních investic v poměru k HDP v Česku za tu dobu klesl ze 101,5 % na 86,7 %. Tato metrika se skládá jak z investic a vlastnictví ze zahraničí v české ekonomice, tak z českých investic a vlastnictví v zahraničních ekonomikách. Zatímco ve směru z Česka do zahraničí hodnota osciluje zhruba kolem 20 %, v opačném směru můžeme pozorovat propad ze 78,2 % na 64,6 %.
Podle Hrtúsové to je známka dospívání české domácí ekonomiky. „Se svižným růstem mezd, velmi nízkou nezaměstnaností a drahými energiemi přestáváme být cílovou zemí pro jednoduchou výrobu.“ Na jednu stranu tedy Česko bojuje s nízkou přidanou hodnotou – a vysoké domácí investice do ní bohužel dostatečně nesměřují. Na stranu druhou přestala naše ekonomika lákat zahraniční kapitál, protože už nějakou přidanou hodnotu má.
Podle majitele společnosti Eurowag Martina Vohánky je zásadní, aby český byznys i stát změnili své investiční chování. „Právě to je podstatou programu 2. ekonomické transformace. Větší podíl v ekonomice Česka firem se sofistikovanější produkcí než je tomu u klasických montoven. Typicky se jedná o firmy, které v Čechách vyvíjejí své produkty a služby a prodávají do světa pod svou značkou.“ Podle Vohánky vede k přidané hodnotě rovnice talentu, inovací, kapitálu a dobré regulace – pomoci může i dobrý brand země. „Ta první proměnná ale bude vždy nejdůležitější. Dnes jsme však v Unii na chvostu v počtu vysokoškoláků a naše nejlepší universita se potácí kolem 300. místa.“
I když je nedostatečná přidaná hodnota zásadním nedostatkem české ekonomiky, celkový obraz je bezesporu pozitivní. Na základě výsledků prvních pěti ročníků našeho Indexu můžeme konstatovat, že Česko je zdravou a v Evropě nejúspěšnější postkomunistickou ekonomikou. Je ale otázkou, zda jí i zůstane.
