Index prosperity Česka 2025

V nejnovějším srovnání Indexu prosperity patří Česku 14. příčka z 27 eurounijních zemí. Jde o nejlepší výsledek od roku 2022, kdy jsme celkově stanuli na 13. místě. Nejúspěšnější byly již tradičně skandinávské země v čele se Švédskem a Dánskem. Letos se k nim přidalo i Finsko, které na „bronzové příčce“ vystřídalo Rakousko. Pětici trvale úspěšných zemí napříč zkoumáním doplňuje ještě Nizozemsko, které díky stejnému zisku bodů sdílí s Rakouskem 4.–5. příčku. „Nejvíce prosperující země spojuje relativně silná ekonomika a kvalita vzdělávání a výzkumu, ale jinak jsou jejich výsledky relativně odlišné,“ upozorňuje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech, a dodává: „Zatímco Švédsko drží prvenství v oblasti životního prostředí díky nízkým emisím, využívání obnovitelných zdrojů nebo vysokému zalesnění, Nizozemsko je ve stavu životního prostředí až na 23. místě. Může se však naopak chlubit nejlepším pracovním trhem, nejsilnější digitalizací či dobře zvládnutým finančním zdravím.“

Na opačné straně žebříčku nedošlo meziročně k žádným změnám na posledním místě srovnání zůstává už od prvního ročníku Indexu Řecko, které zaostává za Bulharskem a na 25. příčce pak naleznete Slovensko. „Česko zvládlo postkrizové období při nižším zadlužení než Slovensko a udrželo si relativní makroekonomickou stabilitu, avšak za cenu vysoké inflace a poklesu reálných mezd. Slovensko naopak více využilo fiskální expanzi, což vedlo k rychlejšímu růstu veřejného dluhu. Polská ekonomika vykazuje silný růst, čelí ale rostoucím fiskálním deficitům a strukturálním výzvám v oblasti produktivity a investiční efektivity,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny. 

Ekonomika se nadechuje. Zastavíme odliv kapitálu? 

Návrat na celkový evropský průměr Česku meziročně zajistil především pilíř, který se zaměřuje na stav ekonomiky. Ten poskočil o pět příček dopředu a s 9. místem se tak Česko vrátilo mezi desítku nejzdravějších ekonomik v EU. Klíčovým faktorem bylo zmírnění pádivé inflace. Zatímco se ještě nedávno pohybovala v dvouciferných hodnotách, pád na 2,7 % nás posunul z předposlední hodnoty na devátou příčku.

Ještě zajímavější je ale posun v podílu hrubého národního důchodu (HND) na HDP. Tento indikátor ukazuje, kolik vyprodukovaného bohatství skutečně zůstává v kapsách českých občanů a firem. Během jednoho roku se tento podíl zvýšil z 95 % na 99 %, což nás vystřelilo z 22. na 13. místo v EU. Podle expertů to značí, že český kapitál sílí, domácí firmy investují v zahraničí a daří se mírnit odtok dividend do ciziny. „Stav investic českých firem v zahraničí dosáhl v roce 2024 74 mld. EUR. Pro srovnání, výrazně větší Polsko (populačně i ekonomicky) bylo na úrovni 48 mld. EUR. To ukazuje, že český kapitál začíná mít globální ambice, což je podmínka nutná pro růst v dodavatelském řetězci směrem k vyšším maržím,“ říká David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny.

Radost z makroekonomických čísel však kazí pohled do nitra českých podniků. Česko zůstává převážně subdodavatelskou ekonomikou. Máme sice velmi silný export hi-tech produktů, ale většinou jde jen o jejich montáž. Podíl hrubé přidané hodnoty na celkové produkci je u nás 3. nejmenší v celé EU. Právě tolikrát omílaný charakter Česka jako „montovny“ je hlavní překážkou, která nám brání v dohánění vyspělého Západu a dosažení tolik diskutovaných „německých platů“. „Češi přitom patří k nejpracovitějším národům. Počet odpracovaných hodin na populaci je dokonce vyšší než v USA. Nicméně tento výkon není vidět v přidané hodnotě, v maržích a ziskovosti,“ upozorňuje David Navrátil a dodává: „Česko musí využít svou silnou stránku, tedy schopnost vyrobit téměř cokoliv a v hitech kvalitě. To je dovednost, kterou nám může svět závidět, zvlášť v době geopolitických otřesů a rostoucí důležitosti odolnosti a strategické autonomie. K této dovednosti ale musíme přidat silnou digitální vrstvu ve formě výrazně vyšší digitalizace, robotizace, automatizace a rychlou adaptaci AI. Tento mix nám umožní prosperovat i ve světě polykrize,” dodává David Navrátil.

Cesta k silnější ekonomice může vést skrze včasné uchopení trendu dekarbonizace a větší spolupráci vědy a byznysu

Cestu ven vidí Alexandra Kala, zakladatelka Profimed a ambasadorka Druhé ekonomické transformace v propojování vědy a byznysu. „Česká ekonomika vytěžila v 90. letech a těch následujících na maximum svůj potenciál, který hodně závisel na kvalitní pracovní síle, která byla levná. To ale už neplatí. Nemáme nerostné suroviny, geopoliticky nejsme významný hráč a jediná cesta k tomu, abychom byli relevantní a prosperovali je, když budeme dělat byznys, který nikdo jiný neumí. A cestou k němu je sázka na transfer vědy do praxe. A tedy propojení vědy a byznysu. Unikátní projekty, unikátní výrobky, unikátní služby, které z tohoto propojení vzniknou, jsou to, co musíme dělat. A mělo to nastat dokonce mnohem dříve.“ 

Včasné uchopení globálních trendů a využití vlastních silných stránek je důležité i podle dalšího ambasadora Druhé ekonomické transformace Michala Kurky. „Naší nejsilnější stránkou je naše průmyslová historie i současnost. Díky tomu patří Česko k top zemím, které mohou těžit z globálního megatrendu dekarbonizace. Ten totiž mění fyzické prostředí, pro úspornější procesy potřebujete nové technologie, a ty umíme vyrábět,“ vysvětluje majitel Sentinel Capital a doplňuje: „Aktuálně tvoří „clean tech produkty“ lehce přes pětinu našeho vývozu. Do pěti let podle růstových trendů to bude plná třetina našeho exportu a celkový objem se dokonce zdvojnásobí. Našlápnuto máme dobře, jen musíme náš potenciál využít, a ještě víc se soustředit na to, abychom se odpoutávali od subdodavatelského modelu a sázeli na výrobu s vyšší přidanou hodnotou.“

Rozdíl v odměňování mužů a žen by mohla pomoci zmírnit nová legislativa

Riziko „zaspání doby“ se odráží i na trhu práce. Česko se dlouhodobě pyšní vůbec nejnižší nezaměstnaností v EU (2,6 %). Tento zdánlivě skvělý výsledek je ale dvousečnou zbraní. Nízká nezaměstnanost nenutí firmy k inovacím a zavádění nových technologií, protože je pro ně stále výhodnější udržovat model s levnější pracovní silou. 

Velkým varováním je také prohlubování nerovností – rozdíl v odměňování mužů a žen (tzv. gender pay gap) totiž mírně vzrostl na 18 %, což nás řadí na propastné 25. místo v EU. „Jde o kombinaci několika faktorů, které se navzájem posilují,“ upozorňuje Eva Primus Kovandová, prezidentka organizace Business & Professional Women a dále vysvětluje: „Ženy v Česku nevydělávají méně proto, že by byly hůř placené za stejnou práci, ale hlavně proto, že jsou koncentrované v oborech a pozicích, které jsou systémově hůře placené. Česká ekonomika je silně průmyslová a technická. Muži častěji pracují v oborech jako IT, strojírenství, energetika nebo automotive, které jsou nadprůměrně placené. Ženy jsou naopak více zastoupené ve školství, zdravotnictví, administrativě nebo sociálních službách, tedy v profesích, které jsou pro společnost zásadní, ale finančně podhodnocené. Dalším faktorem je nízké zastoupení žen ve vedení firem a v nejlépe placených manažerských pozicích.“

Změnu by měla přinést až nová legislativa, která zavádí větší transparentnost odměňování a která by měla vstoupit v platnost už 7. června a firmy by se jí měly řídit od začátku příštího roku. Jak ale varuje Eva Primus Kovandová, nepůjde o samospásné řešení. „Legislativa sama o sobě rozdíl neodstraní. Může ale otevřít téma a nastavit jasná pravidla hry. Ale skutečný dopad bude záviset na tom, jak aktivně k tomu firmy přistoupí a zda se podaří řešit i hlubší, strukturální příčiny, například podhodnocení určitých profesí nebo nízké zastoupení žen ve vedení. Jakmile se tímto tématem firmy začnou systematicky zabývat, často si tím ‚uklidí‘ i vlastní vnitřní procesy. Může se ukázat něco, o čem dosud ani nevěděly, například nesrovnalosti v odměňování nebo nejasná pravidla kariérního růstu. A právě v tom by mohla být hodnota nové legislativy, pomáhat nastavit jasný směr, zvýšit transparentnost a otevřít témata, která byla dříve přehlížená.“

Bezpečnost v době války: silní v kyberprostoru, slabí ve zbrojení

Jedinou oblastí, kde Česko v rámci EU naprosto dominuje a obhájilo první místo, je Rozvoj zdraví a bezpečnosti. K tomuto výsledku nám pomohla vynikající úroveň kyberbezpečnosti a vysoká dostupnost lékařské péče (podle dat je nedostupná jen pro 0,5 % obyvatel). „Být jedničkou v kybernetické bezpečnosti v celosvětovém srovnání zavazuje, ale zároveň to není náhoda. Je to výsledek dlouhodobé a systematické práce od rozvoje legislativy přes budování technických kapacit až po vzdělávání odborné i široké veřejnosti. Silnou stránkou České republiky je také intenzivní mezinárodní spolupráce a propojení státu, soukromého sektoru a akademické sféry, díky nimž máme lepší přehled o aktuálních hrozbách a dokážeme na ně včas reagovat,“ vysvětluje Jakub Neščivera z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a dodává, že povědomí o kybernetických rizicích u české populace postupně roste. „Například phishing dnes dokáže rozpoznat více uživatelů než dříve. Zároveň jsou ale útoky stále sofistikovanější, takže klíčem zůstává kontinuální vzdělávání a posilování odolnosti celé společnosti.“

Připravenost Česka na boj s kyberzločinem potvrzuje i Ondřej Kapr z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování. „V první řadě bereme kyberzločin vážně a snažíme se připravovat na situace, které mohou již brzy nastat, zejména v souvislosti s rozvojem a zapojením umělé inteligence. Zároveň si uvědomujeme postupný trend přesunu kriminality do kybernetického prostoru. Být připraven znamená také znát aktuální hrozby a rychle na ně reagovat. Při detekci a vyhodnocování nových hrozeb se nám velmi osvědčila nastavená spolupráce s bankovním sektorem, mobilními operátory a dalšími subjekty. Díky tomu dokážeme včas reagovat, problém metodicky popsat, okamžitě varovat veřejnost prostřednictvím kanálů policie a především kooperovat na preventivních opatřeních, která mohou přispět k tomu, že se útok k potenciální oběti vůbec nedostane,“ vysvětluje Ondřej Kapr a dodává, že se obětí kyberzločinu může stát téměř kdokoliv. „Dobře si uvědomujeme, že prevence zde hraje klíčovou roli, zároveň však často naráží na různé společenské narativy – například tvrzení ‚Mně se to stát nemůže‘. Opak je však pravdou. Oběťmi se stávají i velmi inteligentní lidé, kteří jednoduše přecenili své schopnosti a podcenili pachatele,“ varuje Ondřej Kapr.

Přes zlepšující se připravenost však kyberkriminalita v Česku postupně roste. „Kriminalita páchaná v kyberprostoru v současnosti tvoří 13,7 % celkového nápadu kriminality. Největší skokový nárůst nastal zejména mezi lety 2021 a 2022,“ vyčísluje Kapr a zároveň doplňuje, že za nárůstem stojí především rozsáhlé útoky organizovaných skupin s propracovanými podvodnými schématy, které se neustále zdokonalují. „Za růstem počtu evidovaných skutků může stát i fakt, že pachatel v kyberprostoru nemusí mít takové morální zábrany, jako by tomu bylo v reálném světě. Jednoduše nevidí přímé následky svého jednání – a to nejen ty morální, ale i finanční. Ty přitom v posledních letech dosahují značných hodnot. Například u podvodných telefonátů vedených pod legendou falešného bankéře či policisty vychází průměrná škoda na jednoho poškozeného na více než 700 000 Kč. Od začátku roku jsme přitom zaznamenali přibližně 900 takových dílčích skutků.“

Zanedbanou obranu chtějí Češi dofinancovat

V kontextu aktuálního geopolitického dění a války na Ukrajině však Index odhaluje jedno zásadní slabé místo. Česko má v rámci EU až 16. nejvyšší výdaje na obranu. Podle dat Eurostatu za rok 2023 jsme na armádu vydávali pouze 1,2 % HDP (za rok 2024 pak dle novějších dat 1,3 % HDP), což ostře kontrastuje například se sousedním Polskem, které se díky razantnímu zbrojení vyhouplo v celkové bezpečnosti na 2. místo v EU. Ačkoliv současná vláda deklaruje snahu tento obrovský dluh napravit a dosáhnout hranice 2 % HDP, v evropském srovnání stále pokulháváme a experti varují před tristní připraveností běžného obyvatelstva na krizové situace. 

Češi přitom dorovnání výdajů na úroveň NATO podporují. To ostatně potvrzuje i Jiří Táborský z analytického ústavu STEM: „Nejnovější data ukazují, že pro snížení aktuální výše je 17 % populace a jedná se o lidi, kteří jsou často výrazně antisystémově orientovaní. Největší podíl populace, konkrétně 27 % by preferoval, abychom se dostali na průměr Aliance, což je aktuálně 2,8 % HDP. Dalších 17 % by si přálo výraznější nárůst s ohledem na bezpečnostní situaci a to, kolik let jsme obranu v jejich očích zanedbávali. Čtvrtina by preferovala co nejdelší možné udržení hranice 2 % HDP a 14 % na to nemá žádný názor. Jinými slovy výrazná většina je proti snižování, téměř polovina je pro nárůst a zbytek je pro stagnaci, pokles nebo nemá názor.“

Zdravotnictví, byť vysoce dostupné, také skrývá časovanou bombu. V naději na dožití ve zdraví jsme klesli na 15. místo – průměrný Čech prožije ve zdraví jen 62 let. Odborníci varují, že současné nastavení, kdy se zanedbává prevence civilizačních chorob, je z dlouhodobého hlediska finančně neudržitelné.

Nedostupnost bydlení brání Čechům bydlet podle jejich přání 

Nejkritičtějším bodem celého Indexu prosperity zůstává Úroveň bydlení. V této oblasti nám patří 23. pozice, tedy pátý nejhorší výsledek v celé EU. Finanční dostupnost bydlení se nadále zhoršuje. Průměrný byt dnes v Česku stojí 13,6 ročních platů (3. nejhorší hodnota v EU). Zběsilý růst cen navíc dopadá na běžné rozpočty rodin. Desetina českých domácností vynakládá na bydlení více než 40 % ze svých celkových příjmů. Růst cen vyhnal lidi do nájmů, které sice vycházejí v evropském srovnání jako páté nejvýhodnější, ale paradoxně jen proto, že vlastnické bydlení se pro mnohé stalo naprosto nedostižným luxusem. Češi přitom patří k národům, které silně preferují bydlení ve vlastním. „Podle našeho loňského průzkumu si ve vlastním domě nebo bytě přeje bydlet na 92 % české populace,“ doplňuje Tomáš Odstrčil z Evropy v datech.

Kombinace vysokých nákladů na bydlení a drahých energií se propisuje do celkového finančního zdraví Čechů (zde jsme klesli z 9. na 10. místo). Zneklidňující je fakt, že více než 60 % nízkopříjmových domácností nemá vůbec žádnou finanční rezervu pro případ nečekaných výdajů. „V rámci EU se řadíme do horší poloviny zemí, zhruba na 16. místo. Nejlépe jsou na tom státy jako Dánsko či Malta (zhruba 40 % nízkopříjmových domácností bez finanční rezervy), na opačné straně žebříčku je pak Řecko, kde tento podíl činí více než 80 %. Celkově se však finanční situace Čechů zlepšila a také jsou optimističtější ohledně budoucnosti,“ vysvětluje Tereza Hrtúsová z České spořitelny a dodává: „V letošním průzkumu uvedlo 51 % respondentů, že se svými příjmy vycházejí snadno a 62 % je schopno něco ušetřit. Třetina lidí pak očekává, že se v následujících třech letech jejich finanční situace zlepší. Finanční situaci domácností ale do velké míry ovlivňuje právě to, zda žijí ve vlastní nemovitosti či splácí hypotéku nebo nájem. Nemovitosti jsou v Česku atraktivní jak byznysově, tak investičně, otázkou zůstává, zda je to tak správně a zda vůbec existuje vůle s tím něco dělat.“

Digitalizace a vzdělávání jako cesta k vrcholu

Pokud chce Česko v budoucnu opět konkurovat evropské špičce, musí se zaměřit na inovace, digitalizaci a školství. V oblasti eGovernmentu a digitalizace veřejné správy jsme se sice výrazně posunuli (skok o pět příček na 21. pozici), avšak nadále ztrácíme v jednoduchosti procesů – na předvyplněné formuláře na úřadech můžeme ve většině případů stále jen vzpomínat. Pozitivní zprávou je, že digitální gramotnost dospělých roste, přičemž pokročilé digitální dovednosti má již přes 35 % populace (8. místo v EU).

Pro dobré fungování digitalizace je však důležitá silná infrastruktura. V pokrytí vysokorychlostním internetem máme ale podle Eurostatu co dohánět. Přestože v celkovém pokrytí internetu patříme v EU k průměru (přístup má téměř 95 % domácností), u toho vysokorychlostního jsme až druzí od konce. Operátoři sice na zrychlování sítě pracují, ale podle Zdeňka Bumbálka z T-Mobile jde o zdlouhavý a komplikovaný proces plný administrativních a ekonomických překážek. „Budujeme vlastní optickou síť FTTH od základů. Jde o fyzicky a organizačně náročnou stavbu: každá ulice, každý bytový dům i rodinný dům vyžaduje nové výkopy, nové optické vlákno a nové přípojky. Náš cíl, tedy optika dostupná pro 2,4 milionu domácností do roku 2031, je výsledkem kombinace vlastní výstavby i spolupráce na výstavbě s celým spektrem partnerů od velkých operátorů až po lokální menší hráče.“

Největší překážkou výstavby ale podle T-Mobile není technologie nebo finance, ale administrativa, koordinace a odmítavý postoj některých municipalit. „Každý projekt vyžaduje povolení záměru. Samotné povolování trvá měsíce až roky a přidává do plánování obrovskou míru nejistoty. Navíc česká města zcela logicky usilují o to, aby ulice a chodníky nebyly rozkopávány opakovaně různými investory v krátkých intervalech. Výsledkem je koordinace mezi telekomunikačními operátory, energetickými distributory a dalšími investory. Tato koordinace je principiálně správná – pro město i občany je mnohem lepší, pokud se výkop udělá jednou pro všechny – jenže v praxi to znamená, že zahájení stavby není jen v rukou operátora. Pokud jiný investor svůj projekt odloží nebo změní rozsah, celý projekt se zastaví, i když je T-Mobile připraven stavět. Tato závislost na externích rozhodnutích je jedním z nejsložitějších prvků plánování a nejvýznamnějším důvodem, proč reálně postavené domácnosti za daný rok mohou výrazně kolísat oproti původnímu plánu,“ doplňuje Zdeněk Bumbálek, ředitel programu výstavby FTTH sítí v T-Mobile.

Vzdělávání je podfinancované a Češi se často nechtějí dovzdělávat

Vzdělávání jako takové doplácí na podfinancování (výdaje na školství klesly na 4,5 % HDP) a problematická je i neochota dospělých Čechů se dále vzdělávat a rekvalifikovat. Spoléháme na to, co jsme se naučili ve škole, což je v éře umělé inteligence a rychlých technologických změn neudržitelné.

Podnikatelské prostředí sice vylepšuje klesající mezera ve výběru DPH a silnější pražská burza, ale startupový ekosystém krvácí. Téměř polovina (43 %) nadějných českých startupů s miliardovými valuacemi prchá podle platformy Czechia Dealroom do zahraničí kvůli nedostatku rizikového kapitálu. Brzdou rozvoje zůstává i byrokracie – ať už se jedná o pověstně zdlouhavé stavební řízení brzdící výstavbu bytů, nebo blokování transformace energetiky, kde výstavba větrných elektráren prakticky stagnuje celou dekádu a je v popředí politických sporů téměř každé vlády.

„Bariéry růstu v Česku začínají už na úrovni jednotlivce,“ upozorňuje Tereza Hrtúsová z České spořitelny. „Naše víra v to, že své schopnosti můžeme ovlivnit a rozvíjet učením je v porovnání například se severskými státy nízká. V Česku má jen 53 % studentů růstový mindset, v Dánsku či Estonsku je to okolo 80 %. Naše ekonomika přitom patří mezi nejzdravější a máme na čem stavět. Pokud však tento potenciál chceme proměnit v trvalou prosperitu, musíme změnit myšlení směrem k tomu růstovému, jak na úrovni společenské, tak osobní,“ uzavírá analytička.